Podívali se vzhůru. Z hory se k nim snášela stříbrnošedá mlha. Celé je zahalila a schovala.Viky vůbec nikoho neviděla. „Troyi? Safíro? Bouřliváku?“ zavolala. „Nevidím ani ň,“ ozval se z mlhy Safířin hlas. „Já taky ne!“ přidal se Troy. „Ta mlha je opravdu hustá,“ poznamenala Viky a rozhlížela se. „Myslím, že cesta vede tudy.“ Udělala několik opatrných kroků dopředu, ale potom ucítila, jak jí kopyta kloužou po skále. Zalapala po dechu a uskočila zpátky, právě včas, aby nesklouzla do řeky. „Tak ne, tudy to nepůjde,“ řekla a sklonila hlavu. Uviděla mokré skály
* 98 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283056