Podívali se vzhůru. Z hory se k nim snášela stříbrnošedá mlha. Celé je zahalila a schovala.Viky vůbec nikoho neviděla. „Troyi? Safíro? Bouřliváku?“ zavolala. „Nevidím ani ň,“ ozval se z mlhy Safířin hlas. „Já taky ne!“ přidal se Troy. „Ta mlha je opravdu hustá,“ poznamenala Viky a rozhlížela se. „Myslím, že cesta vede tudy.“ Udělala několik opatrných kroků dopředu, ale potom ucítila, jak jí kopyta kloužou po skále. Zalapala po dechu a uskočila zpátky, právě včas, aby nesklouzla do řeky. „Tak ne, tudy to nepůjde,“ řekla a sklonila hlavu. Uviděla mokré skály
* 98 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283056
a ve skulinách rostoucí trsy rostlin. „Tímhle směrem je řeka!“ „Určitě se nám nepodaří najít cestu zpátky. Nestihneme se včas vrátit do školy na přehlídku mazlíčků,“ zhrozila se Safíra.
* 99 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283056
„To je všechno moje vina!“ naříkal Bouřlivák. „Trčíte tady všichni kvůli mně.“ „Kdybychom tak mohli použít nějakou magii…“ Viky něco napadlo. „Už vím! Co použít to kouzlo na čištění mlhy, které jsme se učili v hodinách počasí?“ „No jasně!“ zaradoval se Troy. „Na nás si mlha nepřijde!“ „Jenže budeme potřebovat povijnici,“ připomněla Safíra. „Myslím, že jsem nějaké viděla, když mi kopyta uklouzla po skále,“ poznamenala Viky. S nejvyšší opatrností udělala krok dopředu a sklonila hlavu. Nejprve viděla jen holé skály, ale pak zahlédla,
* 100 * Ukázka elektronické knihy