(Ano, nejprve jsem si pomyslel, že Akeley je blázen. Ale předměty, které jsem od něj obdržel, a dopisy, které následovaly, mě nakonec přesvědčily – obzvláště ty z pátého a sedmého září. Kvůli nim jsem se vydal na cestu.)
„ Pondělí. Nebe je pokryto mraky, ale pršet nebude. Pane Wilmarthi, mluvili ke mně, včera v noci ke mně mluvili… ten děsivý šepot! Chtějí si mě odvést, jen Bůh ví kam a proč…“
„ Krátce po půlnoci cosi dopadlo na střechu mého domu. Mám pocit, že utahují smyčku. Psi jako by úplně zešíleli…“
„ Zvláštní lomoz a takový hnusný zápach mě spolu s neustávajícím štěkotem psů přiměly vstát. Popadl jsem pušku a začal pálit do všech stran…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282961