Mezi námi, starožitnická branže už nemá moc budoucnost. Poptávka vázne a zboží chybí. Nábytek, porcelán, sklo – všechno se to postupně roztlouklo. A co bylo z kovu, se většinou roztavilo. O mosazný svícen jsem nezavadil léta.“ Ve stísněném krámu přitom nebylo vůbec k hnutí, nenašlo se tam však skoro nic valně cenného. Na podlaze mnoho místa nezbývalo, protože kolem zdí se kupil bezpočet zaprášených rámů. Ve výloze se povalovaly přihrádky s maticemi a šrouby, ztupená dláta, perořízky s polámanou čepelí, zčernalé hodinky, které ani nepředstíraly funkční stav, i další roztodivné haraburdí. Pouze na stolku v koutě se kupila změť drobností – lakované tabatěrky, achátové brože a podobně –, které vypadaly, že by se mezi nimi dalo objevit něco zajímavého. Když Winston mířil ke stolku, všiml si, jak se ve světle lampy slabě leskne cosi kulatého, hladkého, a vzal to do ruky. V dlani držel těžký kus skla, které bylo z jedné strany zaoblené a z druhé zas ploché tak, že vytvářelo bezmála polokouli. Zabarvením i strukturou bylo sklo zvláštně vláčné, jako dešťová voda. Zakřivený povrch přitom zvětšoval podivnou, růžovou pokrouceninu, vetknutou v samém středu a podobnou růži či mořské sasance. „Co to je?“ zeptal se Winston uhranutě. „To je, prosím, korál,“ vysvětlil stařec. „Nejspíš z Indického oceánu. Dřív je takhle zalévali do skla. Tenhle museli vyrobit nejméně před sto lety. Spíš dřív, soudě podle vzhledu.“ „Krásná věc,“ poznamenal Winston. „Krásná,“ přitakal prodavač uznale. „Dneska už to ale málokdo ocení.“ Odkašlal si. „Kdybyste si to náhodou chtěl koupit, tak vás to bude stát čtyři dolary. Pamatuju ještě časy, kdy takovýhle kousek vyšel na osm liber a osm [99]
1984 sazba.indd 99
12.11.2014 23:23:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282960