TY JSI KNĚZ NAVĚKY
prostřednictvím získali od Boha tak velký dar! A on nebyl připuštěn ke slovu. Nikomu se později nepodařilo přepsat ty rozhovory z magnetofonového pásku. Měla jsem pocit, že snad nevědomky hrají nějakou hru, která v těch hodinách v Kobeřicích vrcholila. Bylo mi smutno a úzko, neumím to ani popsat… Ještě jedna věc mě zajímá. V Davídkově představě jste byla v té chvíli jediná kandidátka svěcení? To vůbec nevím. Asi ano. Nikdy jsme o tom nemluvili. Četl jsem, že jste byla tři dny po koncilu vysvěcena, tak to už musel tušit. K tomu ještě musíme dojít. On mě v Kobeřicích po tom všem hledal. Říkal, že je zima, byl velký mráz. „Pojď dovnitř, buď klidná, já to udělám.“ Já jsem se vrátila a řekla jsem mu: „To nesmíš! Když to takhle dopadlo, tak to nesmíš udělat!“ Ale on mně řekl: „Ale já vím, co říkám. To právě musím! Nebo to nebude nikdy!“ A s tím jsme se rozešli. Já jsem byla toho názoru, že by neměl. Sedli jsme do auta, vezl nás Honza (Blaha) a on znovu povídá: „Ale já to musím udělat!“ Já na to: „Felixi, jaképak musím! Co to je musím?“ Honza do toho začal vyskakovat: „Ano, udělej to! Udělej to!“ A já na to: „Ty mlč! Protože ty s tím nesouhlasíš!“ To nechápu… Kdybyste viděl, jak mě to naštvalo! Já jsem úplně vylítla ze sedadla. Já jsem to cítila, že s tím nesouhlasí, a taky jsem se o tom později přesvědčila.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282886