Největší výkon ale předvedu během jednoho výletu. Kempujeme v nádherné roklině, kde se ze srázu valí řeka. Stavíme na louce stany, nadávám na skalnaté podloží, do kterého nemůžeme zapíchnout kolíky. To nejtěžší ale teprve přijde, vedoucí nám oznamuje, že se blíží konec světa a my se musíme naučit přežít jen s tím, co máme. Zahrnuje to i výrobu venkovního nábytku jen s pomocí motouzu, sekery, nože a lískových větví. Loňští účastníci tábora jsou zkušení a vytvářejí mistrovské kousky: stůl, lavice, dokonce i odkapávač na nádobí. Ráno nás probouzí cupitání. Mezi stany se prochází hejno kuřat. Náš úkol je jasný, ale zásadní: svoji schopnost přežít prokáže ten, kdo v poledne předloží vedoucím nejlepší grilované kuře. Jenže předtím je samozřejmě nutné zvíře odkráglovat, vykuchat a oškubat… Před tímto zadáním váhají dokonce i ti nejodvážnější. Honit kuřata sice znamená hodně zábavnou směs venkovské
koridy a zápasu patnáctky v ragby, ovšem co pak? Jeden krvežíznivec z vedlejší skupiny se chopí sekery a po několika žalostných pokusech nakonec zvířeti usekne hlavu. Zkouším si vzpomenout, jak kuřata porážel Gaby za svojí izbou. Vím, že se ještě živé drůbeži musí svázat nohy provázkem a pak ji pověsit hlavou dolů, aby z krku vykrvácela. Pověsíme naše zrzavé kuře na jasan, a zatímco se vzpouzí, koluje mezi námi ten nejostřejší nůž, aniž se kdo odváží toho osudného úkonu ujmout. Všichni se dívají na mě, jsem přece kuchař, tak mi nakonec nezbývá nic jiného než kuře skutečně zaříznout. Hladím ho po peří, jak to dělá Gaby, a pak mu rychle přetnu tepnu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282826