„Ne tak, mládenče,“ řekl první. „Když se někam přijde, pozdraví se a představí se.“ „Promiňte. Pěkný dobrý večer. Jmenuji se Ješek. Mohli byste mi říci, jak se dostanu z lesa?“ „Sotva jsi přišel, už chceš jít?“ divil se druhý obr. „Naopak, musíš pobýt.“ „Dobře,“ obrnil jsem se trpělivostí. „S představováním je ale řada na vás.“ „Má pravdu, bratře,“ podotkl první a druhý kupodivu souhlasil. „On je Hněvomír a já jsem Valčislav,“ pronesli oba obři najednou, přičemž nejprve ukázali na toho druhého a poté na sebe. „Ne tak, bratře, ty jsi Hněvomír a já jsem Valčislav,“ naštval se jeden. „Naopak, bratře, ty jsi Hněvomír a já jsem Valčislav,“ odporoval mu ten druhý. Už už se zase stavěli proti sobě, když mě napadla spásná myšlenka: „A nemáte náhodou dvě jména? Já se jmenuji Ješek Bojislav. Takže jeden z vás by mohl být Hněvomír Valčislav a druhý Valčislav Hněvomír.“ „Na tom něco je, bratře,“ poškrábal se jeden na holé lebce. „Že ono se nám to plete, protože jsme oba Hněvomírové a Valčislavové?“ „Naopak, bratře, na tom je hodně,“ vítězoslavně se usmál ten druhý. „Poslouchej, človíčku,“ obrátil se ke mně, „když se jmenuješ Bojislav, bojíš se?“ Obličej, který se ke mně nepříjemně přiblížil, věstil náznak šikany. To už jistě poznám.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282815