bylo s nimi třikrát víc práce než s mužskými. Právě jednu ženskou tam měli před několika měsíci. Její řev se rozléhal už po chodbách a ani stráže, ani energický Serhij Charč ji nedokázali umlčet. Vzpírala se, strhávala si ze špinavého těla vězeňský oděv a přitom hlasitě ječela… Vyprošťovala se z rukou strážníků, kteří byli šťastní, když se jim podařilo strčit ji do místnosti minus třicet jedna. Ať se s ní trápí jiní. A oni s Charčem snad půl hodiny lovili tu zločinnou osobu, která se po místnosti minus třicet jedna proháněla jako bláznivá divoká veverka. Takovou veverku Ivan kdysi, ještě jako kluk, náhodou chytil v Kyrylivském háji a pak ji přinesl do domu v osadě. Serhij si s tou ženou nedokázal poradit. Jen na ni křičel, že ji zabije, což nebylo zcela na místě, samozřejmě. Takže pak Ivak projevil iniciativu, lapil popravovanou do náruče, odnesl k oprátce, rychle ji tam nacpal, zároveň se mu na ni podařilo jednou rukou natáhnout kuklu. Žena v tu ránu zmlkla, stala se závažím na provaze, čímž do místnosti vnesla nevýslovný pocit úlevy, mnohem silnější než v ostatních případech. Načež Charč rozpačitě prohlásil, že nepřečetl rozsudek. To je nepřístojné! Všechno je třeba vykonávat v souladu se směrnicí. Co když najednou přijde prověrka?! Do místnosti minus třicet jedna tedy znovu přivedli ženu s cizím jménem a Ivan si pomyslel: ale to je přece mužský, ne ženská! Středního věku, střední výšky, střední postavy, vlasy ani plavé, ani černé, spíše rusé, popelavé. Bujná kštice bez náznaku pleše, starší muži přece bývají většinou proplešatělí, když už ne s velkou pleší schovanou zbytky vlasů. Přitom tenhle má vlasy husté, zezadu nakrátko ostříhané a husté jsou i nad čelem. Tamta předchozí měla dlouhé rozcuchané pačesy, zapamatoval si, jaké byly na dotyk, když ji nesl k oprátce. Člověk jménem Gabriel Deus se však od oné ženy, jejíž jméno zapomněl, nelišil jen délkou vlasů, ale i tím, že byl pozoruhodně klidný. Nešířil kolem sebe ty nesnesitelné vlny děsu, co připlouvaly do místnosti minus třicet jedna skrz zavřené dveře, ještě když popravovaného vedli po chodbě. Pokud je to žena, podobá se muži tím, že má kalhoty, a tím, že je hodně nakrátko ostříhaná. Jaký má ten člověk jízlivý úšklebek a stejně posměšné ohníčky v očích! „Už je připraveno?“ kývnul směrem k rakvi Gabriel Deus, přece jen asi mužským hlasem. Nebo možná i nízkým ženským.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282794