Kapitola devátá Tygr
Na jaře Léta Páně 1601 se tisíce osob z dolní Valsesie, a mezi nimi i Antonia, vydaly procesím do Biandrate podívat se na nabalzamovaného tygra a další úžasná a strašlivá zvířata, s nimiž velební otcové misionáři z Tovaryšstva Ježíšova putovali ode vsi ke vsi po Milánském vévodství a po celé Evropě, aby podněcovali k větší zbožnosti, když křesťanskému lidu předvedou pokrok, jakého dosáhla pravá víra v dalekých neprobádaných zemích; a aby vybírali milodary všeho druhu, v penězích a taky v pytlích rýže, pšenice, žita, v živých prasatech a kozách a kapounech, které vesničani s sebou přivlekli z těch nejzapadlejších vesnic placatiny, a v sýrech a husích salámech. Biandrate je obec ležící na břehu Sesie severně od Zardina a naši poutníci, kteří se tam vydali pěšky, museli ze dvora Nidasiových vyrazit ještě před úsvitem. Bylo jich sedm – paní Francesca s Antoniou, Consolata Barberová s dcerami a malým Irneriem. Pes Nero za nimi jako vždycky běžel kousek za humna a pak se vrátil zpátky. Na pomoc misiím, ale také na posilněnou během cesty nesla každá z obou žen koš k prasknutí plný různých dobrot – vajíček natvrdo, salámů v sádle, husích škvarků,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282654