98
va l e ry
e s p e r i a n
•
ac h nat o n
Amenhotep se pokusil udělat to samé. Povzdechl si a otočil se s přimhouřenýma očima zpět k otci. Najednou měl dojem, že porozuměl tomu, na co panovník narážel. „Co chceš, abych udělal k oslabení moci Amonových kněží?“ zeptal se. Jeden z jeho učitelů trval na tom, aby se snažil porazit prudkost klidem, jako by byl někdo jiný. Nahlédnout na stejnou situaci z jiného úhlu mohlo být poučné, a možná poprvé ve svém životě poslechl jeden z předpisů, který se mu snažili vštípit od dětství. Nikdy by ale nečekal, že to udělá během rozhovoru s faraonem. „Rád vidím, že začínáš sám uvažovat,“ podotkl Amenhotep III. „Chci, abys nechal v Thébách postavit chrám zasvěcený bohu Atonovi. Místo, kde se k němu lid může modlit a přinášet mu oběti.“ Amenhotep se poklonil na znamení poslušnosti a respektu. „Udělám to, otče.“ Faraon k němu natáhl ruku a Amenhotep vstal, aby ji stiskl. Poprvé v životě se cítil být s otcem na stejné úrovni, sdíleli stejné myšlenky a stejnou touhu. Konečně! Srdce mu však ihned zaplavil smutek, protože věděl, že se život starce ležícího před ním blíží ke konci. „Nemůžeš však tomuto úkolu a těm, co tě čekají, čelit sám,“ prohlásil panovník a obrátil pohled na dvořana sedícího vedle Amenhotepa. „Pojď blíž, Aji.“ Dvořan vyskočil na nohy a přešel k nim. „K službám, můj pane,“ řekl uctivě. „Víš, proč jsem chtěl, abys studoval spolu s mým synem?“ „Jsem vděčný za laskavost mého pána, vždy jsem si uvědomoval, že jsem dostal šanci přesahující mé schopnosti.“ „Hezky mluvíš, Aji,“ pokračoval faraon. „Ale nyní je čas oplatit tuto štědrost činy.“ „Můj vládce a pán mě může požádat o cokoliv,“ odpověděl Aj. Faraon stiskl Amenhotepovu ruku ještě silněji.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282598