10
Mé další lásky
S
vou práci v Thirsku jsem miloval. Miloval jsem její pestrost, miloval jsem North Yorkshire Moors a miloval jsem být součástí praxe. Nicméně v mém životě figurovaly i jiné lásky. Moje přítelkyně Anne pracovala ve venkovské smíšené praxi v Cotswolds. I ona našla ideální místo v krásné části země a práce ji bavila. Bylo to dokonalé – až na to, že jsme žili a pracovali tři a půl hodiny jízdy jeden od druhého a oba jsme díky službám byli v jednom kole. Po většinu víkendů byl jeden z nás na telefonu, takže ten, kdo měl zrovna volno, podstoupil dlouhou noční jízdu buď na sever, nebo na jih a dělal tomu druhému společnost. Při zpětném pohledu si říkám, že jsme tuhle situaci obdivuhodně zvládli, ale po několika letech života v odloučení bylo jasné, že musíme najít nějaké řešení. Jeden z nás musí přinést velikánskou oběť. Annini kolegové v Cotswolds nechtěli, aby od nich odešla, a nejstarší z partnerů, pan Cook, měl blízko do důchodu. Setkali jsme se s nimi jednu neděli v půvabné hospůdce ve vesničce Winchcombe, kde Anne bydlela. Po krátkém rozhovoru mi nabídli práci. Nerad jsem opouštěl Thirsk, místo, jež se mi stalo domovem, ale právě jsem dostal šanci být s Anne. Po dlouhém
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282589
Ju li a n Norton
•
z v ě rol ék a ř z yor k sh i ru
odloučení jsme konečně mohli začít vést normální společný život. Po báječném večírku na rozloučenou a ještě lepším jídle v Benově domě jsme naložili auto až po střechu (doslova a do písmene, kočka narvaná v přepravce pod střechou a obklopená krabicemi by mohla vyprávět) a vyrazili na jih. Další dvě lásky mého života jsou hory a horské kolo. Protože venkovský veterinář většinou vyfasuje služební auto a ubytování, v sedmadvaceti letech bylo mým nejcennějším majetkem na světě závodní horské kolo Scott Expert. Když jsme opouštěli Thirsk, bylo bezpečně připevněno vzadu na autě. Do nástupu ve Winchcombe mi zbývalo několik měsíců, proto jsem se pustil do organizování výpravy na kole přes Himálaj. Odjet jsem chtěl následující víkend. Měl jsem v úmyslu odletět do tibetské Lhasy, přejet na kole náhorní rovinu, „střechu světa“, a pak se vydat do Káthmándú, hlavního města Nepálu. O tomhle výletu jsem dlouho snil. Hory byly mou vášní, co si pamatuji, ale radši jsem po nich šplhal, než mezi nimi jezdil na kole. V Cambridgi jsem býval aktivním členem horolezeckého oddílu, jednoho z nejstarších v zemi a navíc se slavnými členy, jako byl George Mallory, který v roce 1924 zahynul na Everestu a Al Rouse, a v roce 1986 se mu stala osudnou K2. Každý horolezec ví, že mu neustále hrozí nebezpečí, ale děláme, co je v našich silách, abychom riziko snížili. Vlastně žádného z nás nikdy nenapadlo, že bychom se kdy mohli dostat do ošemetné situace. Připadali jsme si neporazitelní. Léto 1993 jsem spolu s přáteli strávil lezením ve francouzských a švýcarských Alpách. První zastávkou se stalo Chamonix, mekka všech alpinistů. Byl jsem zde se dvěma kamarády z univerzitního horolezeckého
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282589
Ju li a n Norton
•
z v ě rol ék a ř z yor k sh i ru
klubu, Tomem a Trish. Mnohokrát jsme společně navštívili zimní hory ve Skotsku, převislé stěny severní Anglie a strmé mořské útesy v Devonu. Neztráceli jsme čas a pustili se do zdolávání slavné Frendo Spur, kdy příkře stoupáte z Aiguille de Midi na 3800 metrů vysokou věž, která dominuje údolí Chamonix. Právě odtamtud jsme odstartovali a stany a zásoby jsme nechali u jezírka Lac Bleu poblíž strmé části hřebenu, kde začíná samotný výstup. Panovalo krásné počasí a předpověď byla příznivá, proto jsme bez velkého znepokojení či diskuze vyrazili s výbavou nutnou k bivakování, lany, cepíny, ledovcovými šrouby, mačkami a vším ostatním, co je do podobného terénu třeba. Tolik k aklimatizaci – já před pouhou hodinou vystoupil z autobusu. To, co následovalo, byla série nekonečně čistého a příkrého stoupání po perfektně tvrdé růžové žule. Byla radost po ní šplhat. Brzy jsme dosáhli vrcholu skalnaté části a stanuli na začátku ledového pole, které nás přivedlo k jako břitva ostrému hřebenu, spojujícímu Aiguille du Midi s Aiguille du Plan. V zimě tohle místo patří lyžařským nadšencům, které nahoru vyveze kabinová lanovka (s nejvyšším převýšením na světě), a oni se řítí do Vallée Blanche. Tehdy pro nás tento hřeben představoval bezpečí. Po ledu a sněhu se lépe leze časně zrána, kdy je na kost zmrzlý. Pobývat na takových místech pozdě odpoledne je nebezpečné a my jsme rozhodně nemínili přecházet další ledovou plotnu v pět odpoledne. Chtěli jsme pod ledovcovou plotnou přenocovat a náročnou strmou etapu zdolat časně ráno. Utábořili jsme se na bezvadném místě chráněném převisem a navíc dostatečně plochém, takže jsme se nemuseli lany poutat k hoře, což nám poskytovalo o něco větší pohodlí. Bylo tam ale velmi
100
Ukázka elektronické knihy