18 Oddělení soudní patologie Karolínského institutu je červená cihlová budova s modrými markýzami. V prudkém slunci je na oknech vidět každá šmouha. Na protější straně ulice před oddělením neurologie na stožáru zplihle visí vlajka. Joona zašel na Severní hřbitov a položil na hrob květiny. Teď odbočí na parkoviště, všimne si, že Nålenův bílý jaguár dnes poprvé stojí správně na vyznačeném místě, a zaparkuje vedle něho. Zaměstnanci vytáhli venkovní nábytek a jako obvykle jej umístili do chráněného rohu budovy. Joona kráčí ke vchodu, vystoupá po betonových schodech nahoru a modrými dveřmi vstoupí do budovy. Nålen, který je profesorem soudního lékařství v Karolín ském institutu a jedním z předních expertů svého oboru v Evropě, čeká na chodbě před svou pracovnou. Jeho bývalý asistent Frippe si založil kapelu a odstěhoval se do Londýna, ale Nålen tvrdí, že jeho nová asistentka Chaya Aboulelaová je stejně dobrá, přestože hard rock nesnáší. „Volala mi Silvermanová a říkala, že tenhle případ nemáš,“ řekne tlumeným hlasem. „To je omyl,“ odpoví Joona. „Dobře, budu to brát tak, že to, co řekla, není pravda — a ne tak, že ty tohle její tvrzení považuješ za omyl.“ Nålen otevře dveře do své kanceláře a pustí Joonu dovnitř. U Nålenova počítače sedí mladá žena v odřené černé kožené bundě. „Tohle je moje kolegyně Chaya,“ řekne Nålen a ledabylým gestem k ní pokyne. Joona k ženě přistoupí a podá jí ruku. Má hubený, vážný obličej a výrazné obočí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282508
Chaya vstane ze židle, a zatímco všichni tři procházejí chod bou, natahuje si lékařský plášť. „Takže jak je to s tím vyšetřováním?“ zeptá se. „Myslím, že máme očitého svědka… ale kupodivu se policii neozval,“ odpoví Joona. „Takže co se děje teď?“ „Čekám na výsledky pitvy,“ odpoví Joona. „Vážně?“ řekne Chaya s křivým úsměvem. „Kolik času asi budete potřebovat?“ zeptá se Joona. „Dva dny,“ odpoví Nålen. „Když to trochu odflákneme,“ dodá mladá žena. Nålen k sobě přitáhne těžké dveře a nechá Joonu s Chayou projít do chladného sálu. V místnosti stojí čtyři pitevní stoly z nerezové oceli. Světlo zářivek se odráží na nádobách a čistých výlevkách. Na zadním stole leží Jenny Lindová, úplně oblečená. Nevypadá, jako by spala, na to je příliš přikrčená, ztuhlá. Zatímco si Nålen a Chaya natahují ochranné obleky, Joona přistoupí k tělu. Dívka má plavé vlasy odhrnuté z bledého, šedavého obličeje. Prohlíží si její nos a drobné uši s dírkami po náušnicích. Nad ústy má starou jizvu. Joona si ji pamatuje už z fotografie, kterou měli k dispozici při pátrání. Vytřeštěné oči jí úplně zežloutly. Hluboká rýha okolo krku je modročerná. Joona přihlíží, jak Nålen rozstřihává dívce šaty a vkládá je do sáčku. Blesk Chayina fotoaparátu se odráží od kovových ploch. „Technici norrmalmské policie na místě činu stanovili okamžik smrti na deset minut po třetí hodině ráno,“ řekne Joona. „To by zhruba mohlo sedět,“ zamumlá Nålen.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282508
Chaya fotografuje Jenny v podprsence a punčocháčích a Nålen pokračuje v práci. Vyfotí tělo jenom v kalhotkách, které jí pak také sunda jí a vloží do sáčku. Joona se dívá na nahou dívku, na její útlá ramena a malá prsa. Ochlupení má stejně plavé jako vlasy, zato nohy a podpaží má oholené. Je štíhlá, ale ne vyhublá a na těle nejsou vidět žádné stopy po násilí. Na stehnech a po obou stranách břicha už začalo vystupo vat hnědavé mramorování žil. Ruce a prsty na nohou má červenomodré. Posmrtné skvrny se vždy objevují nejdřív na nejníže položených částech těla. Při oběšení tedy tmavnou nejprve nohy, ruce a vnější části pohlaví. „Co si o tom myslíte vy, Chayo?“ zeptá se Joona. „Co si myslím?“ opáčí žena a spustí ruku s fotoaparátem. „No, co já si o tom sakra vlastně myslím? Myslím si, že když ji někdo oběsil, byla ještě naživu… takže nešlo o vystavení už mrtvého těla, jak to někdy vídáme… A výběr místa taky nepochybně něco znamená.“ „A co to podle vás znamená?“ zeptá se jí Joona. „Nevím, asi že ta vražda má na něco ukázat, ale bez výstředností.“ „Možná právě to je ta výstřednost,“ nadhodí Joona. „Vražda, která imituje popravu,“ přikývne Chaya. „Vidím, že má konečky prstů poraněné od toho, jak se v posledních vteřinách, když byla ještě při vědomí, snažila zbavit smyčky… Ale jinak na těle žádné stopy po násilí ani po žádném fyzickém nátlaku nemá,“ řekne Joona. Chaya cosi zamumlá, znovu zvedne fotoaparát a pokračuje ve fotografování každého detailu dívčina těla. Ostré světlo blesku pokaždé vrhne dozadu na stěny sálu jejich stíny. „Nålene?“ obrátí se Joona ke kolegovi. 100
Ukázka elektronické knihy