Šlo o pobočnou větev hominidů – předchůdců Homo sapiens neboli člověka moudrého. Tato Lucy mohla mít mozek podobný tomu, jaký má šimpanz. Od šimpanze se nelišila ani výškou – měřila něco přes metr – a vážit mohla tak třicet kilo. Měla dlouhé a silné paže, tolik potřebné pro život ve větvích – ruce dokonce delší než nohy. Ty však byly vybaveny silnými kolenními klouby, velmi podobnými těm lidským. Mohla šplhat po stromech i chodit po dvou. Lebku měla sice stále malou jako šimpanz, ale v dalších vývojových stadiích se jejím potomkům zvětšila. Bezpochyby proto, že ten, kdo začal chodit, začal i víc myslet, myslí si Jiří. Lucyinu kostru objevila skupinka etiopských, amerických a francouzských průzkumníků u řeky Awash poblíž městečka Hadar na severovýchodě Etiopie. A když večer pod stanem skládali nalezené kostičky k sobě, hrálo rádio písničku od Beatles Lucy in the Sky with Diamonds – Lucy na nebi s diamanty. Lucy, naše slavná prabába, která se napřímila a po zadních končetinách vykročila do lidských dějin. Tak teď jsme v muzeu a díváme se na ni – ležící, stojící. Kostra vypadá přesvědčivě, každopádně kostiček bylo nalezeno mnoho, co se našich prapraprapředků týče, do té doby snad nejvíce. Ten pohled je při zapojení fantazie opravdu úžasný a ani nevadí, že to jsou všechno odlitky a pravá Lucy sní svůj věčný sen v archivu.
HAILE SELASSIE Stejné muzeum – jiná doba. Komnaty posledního etiopského císaře, jehož jméno si možná ještě leckdo pamatuje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282503
Jeho pravé jméno bylo Tafari Makonnen. Täfäri (ተፈሪ) ve staroetiopském jazyce ge’ez znamená „Ten, který nahání strach“ a Makonnen – foneticky Mäkwännen (መኰንን) – „Velký, Vznešený“. Haile Selassie – ቀዳማዊ ኃይለ ሥላሴ – je Síla Svaté Trojice. Byl to poslední císař Etiopie, blízký příbuzný Menelika II., a stejně jako on odvozoval svůj původ od Šalamouna a královny ze Sáby. Hnutí rastafari jej považovalo za oprávněného vládce světa, dokonce za samotného mesiáše. Černochům z Jamajky se také velmi líbilo, že císař nikdy neuznal italskou okupaci Etiopie. Haile Selassie panoval poměrně dlouho (1930–1974). Jeho otec, guvernér oblasti Hararghe na východě země, zemřel, když bylo Tafarimu čtrnáct let. Chlapec žil v městě Hararu a díky francouzským kapucínům dostal skvělé vzdělání. Poté se přemístil do Addis Abeby a pod ochrannými křídly císaře Menelika II. vstoupil do dobré společnosti, neboť stejně jako Menelik byl modernista otevřený světu i jemné diplomacii, tolik potřebné pro vládnutí. Dostal se k moci nejprve jako guvernér provincie Hararghe. Z hlavního města tam už vedla železnice, oblast byla dostupná a Tafari se rozhodl dále ji pozvednout. Vzhledem k rodinnému původu brzy pomýšlel na císařský trůn. Ale seděl na něm jeho bratranec a Menelikův vnuk Iyasu (který, jak víme, přestoupil na islám). Vztahy mezi nimi byly původně dobré, ale Iyasu začal svůj úřad postupně zanedbávat. Více než vládnutí ho zajímala nová víra, tedy islám, usídlil se proto v muslimském Hararu, odkud guvernéra Tafariho vystrnadil a vládl zde sám – nikoliv však říši, což byl jeho úkol. Nakonec roku 1916 došla etiopské šlechtě a ortodoxní církvi trpělivost. Obvinili císaře z odpadlictví a z trůnu ho svrhli.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282503
Tafarimu vysvitlo slunce, když se novou císařovnou stala Menelikova dcera Zewditu. Stal se právoplatným regentem – ve skutečnosti vládl on, o čemž svědčí i skutečnost, že když roku 1923 Etiopie vstoupila do Společenství národů, byl to on, kdo se vydal na první diplomatickou cestu po Evropě. Jeho slunce dospělo k zenitu, až když Zewditu roku 1930 zemřela. Nyní byl králem etiopských králů, pánem všech pánů, lvem dobyvatelem, světlem světa, bohem vyvoleným… Pokračoval v Menelikově modernizační politice. Etiopii dal první ústavu a stejně jako jeho předchůdci se snažil zakázat otroctví. Když roku 1935 do Etiopie vtrhli italští fašisté, Společenství národů odmítlo podpořit zbrojní embargo proti nim. Také Velká Británie se raději postavila na stranu Itálie. Začala druhá italsko-etiopská válka a císař se odebral do exilu. Rok nato pronesl v sídle Společenství národů dlouhý projev: „Na našem lidu byl spáchán zločin a já jsem osobně přišel Evropu varovat před osudem, který ji čeká, zůstane-li nečinná!“ Západní mocnosti však nehodlaly kvůli Etiopii riskovat, a tak císař opustil Palác národů jako „černý král bez trůnu“. Bob Marley na to téma dokonce napsal píseň. Během exilu v britském městě Bath dostal Tafari dopis od budoucí britské královny Alžběty. „Myslím na vás a obdivuji vás!“ (Na rozdíl od znechucených Etiopanů, kteří císaři dobře skrytému v cizině připomínali přísahu prolít za vlast vlastní krev.) Ale druhá světová válka skončila vítězstvím spojenců, Etiopie byla opět svobodná a on se mohl vrátit domů. Měl dobré styky s americkým prezidentem Rooseveltem a Etio pii se podařilo vstoupit do OSN už v roce jejího vzniku.
100 Ukázka elektronické knihy