Šlo o pobočnou větev hominidů – předchůdců Homo sapiens neboli člověka moudrého. Tato Lucy mohla mít mozek podobný tomu, jaký má šimpanz. Od šimpanze se nelišila ani výškou – měřila něco přes metr – a vážit mohla tak třicet kilo. Měla dlouhé a silné paže, tolik potřebné pro život ve větvích – ruce dokonce delší než nohy. Ty však byly vybaveny silnými kolenními klouby, velmi podobnými těm lidským. Mohla šplhat po stromech i chodit po dvou. Lebku měla sice stále malou jako šimpanz, ale v dalších vývojových stadiích se jejím potomkům zvětšila. Bezpochyby proto, že ten, kdo začal chodit, začal i víc myslet, myslí si Jiří. Lucyinu kostru objevila skupinka etiopských, amerických a francouzských průzkumníků u řeky Awash poblíž městečka Hadar na severovýchodě Etiopie. A když večer pod stanem skládali nalezené kostičky k sobě, hrálo rádio písničku od Beatles Lucy in the Sky with Diamonds – Lucy na nebi s diamanty. Lucy, naše slavná prabába, která se napřímila a po zadních končetinách vykročila do lidských dějin. Tak teď jsme v muzeu a díváme se na ni – ležící, stojící. Kostra vypadá přesvědčivě, každopádně kostiček bylo nalezeno mnoho, co se našich prapraprapředků týče, do té doby snad nejvíce. Ten pohled je při zapojení fantazie opravdu úžasný a ani nevadí, že to jsou všechno odlitky a pravá Lucy sní svůj věčný sen v archivu.
HAILE SELASSIE Stejné muzeum – jiná doba. Komnaty posledního etiopského císaře, jehož jméno si možná ještě leckdo pamatuje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282503