RENOVACE A RESTAUROVÁNÍ SKÚTRU ČEZETA
7
MONTÁŽ PODKOMPLETŮ Montáž podkompletů je myslím z logického, logistického, ale i ostatních hledisek tím optimálním způsobem. Kromě toho je samozřejmě jasné, že při montáži podkompletů ke všemu lépe můžete, pokud vám něco někde trochu nepasuje. Na ponku se vše řeší lépe než na hotovém skútru, kde pak hrozí nebezpečí poškození laku. Začnu opět karoserií, ale to neznamená, že je toto pořadí nutné dodržet. Naopak. Třeba ještě nebudete mít karoserii od lakýrníka doma a už si můžete některé podkomplety chystat, protože komaxit na podvozku už máte hotový dávno. Tou dobou byste už měli mít nachystané jednotlivé díly. Tím „nachystané“ myslím buď zrenovované nebo nakoupené, tzn. nové díly nebo repliky a samozřejmě správný spojovací materiál. Pro montáž podkompletů i celkovou montáž platí: používejte katalog náhradní dílů případně svoje fotky, které jste si v průběhu demontáže udělali.
7.1 Karoserie Karoserie je tak trochu specifický díl (je to vlastně celý skútr), takže v této kapitole o montáži podkompletů se budeme věnovat jen těm karosářským dílům, které se následně montují na karoserii. Montáž dílů a podkompletů do vlastní karoserie si necháme až do další kapitoly. Nádrž – je asi nejsložitější montovaný díl karoserie. A co budeme na nádrž montovat? Víčko nádrže, které si musíme nejdřív zkompletovat, protože jsme měli část dílů (hliníkových) na leštění, západku na zinkování. K tomu musíme přidat nový gumový těsnicí 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282502
Montáž podkompletů kroužek. Pod víčko samozřejmě patří ještě do nalévacího otvoru speciální sítko. K tomu jen malou poznámku. Sítko asi dnes není nutné a při použití tankovací pistole ho stejně většinou vyndáváme, ale jednak ke skútru patří a jednak je jakýmsi měřičem množství benzinu v nádrži. Když hladina benzinu dosahuje ke dnu sítka, je v nádrži přibližně polovina jejího objemu. Dalším dílem je nosič, který by měl mít speciální horní šroub s otvorem pro odvzdušnění nádrže. Při vnitřním lakování se může stát, že dojde k zalepení otvoru a nádrž by nebyla odvzdušněna. Odvzdušňovací otvor lze „prošťouchnout“ a tedy obnovit, často se používá náhradní způsob odvzdušnění, který spočívá v provrtání víčka nádrže vrtákem o průměru cca 1 mm skrz vrchní žebro uprostřed kulatého vybrání na spodní straně víčka. Třetí montovaný díl je benzinový ventil (kohout), který jste určitě vyčistili a osadili novou těsnicí gumou i těsnicí podložkou. Měl by mít nerovnoměrně umístěný kolíček pro zastrčení do ovládacího táhla. Tady platí, že delší strana kolíčku odpovídá té straně, na kterou by měla být otočena hliníková páčka pro ovládání ventilu. Tím je zaručeno, že otevření hlavního průtoku paliva je směrem dolů, rezerva paliva směrem nahoru. Nemusím zdůrazňovat, že ventil po dotažení musí směřovat svým ovládáním směrem dozadu, tedy směrem k řidiči, aby bylo možno zapojit ovládání ventilu. Nepomůže nic jiného než kombinovat různé tloušťky těsnění, až se vám ho podaří dotáhnout, a přitom správně natočit. Posledním dílem montovaným na nádrž je těsnění dna nádrže, které přilepíme alkaprenem nebo třeba i oboustrannou lepicí páskou. Na nádrž pak ještě můžeme nasadit těsnění, které přiléhá ke karoserii, a případně i gumové opěrky na šrouby (pokud vám tam budou držet, můžete si tam dát už i plechové podložky a lehce přichytit maticemi M8). A tím máme hotovo. Zavazadelník – je druhý velký díl karoserie, který si můžeme předmontovat. Tady budeme především montovat chromované lišty kolem celého zavazadelníku, zadní hliníkové madlo, případně blikače. Podle původní specifikace do zavazadelníku ještě patří hustilka čili pumpička a montážní stojánky přichycené páskem. Na zavazadelníku je sedlo, které bych zatím nemontoval, protože je zbytečně velké a těžké a komplikuje pozdější práce a montáž zavazadelníku na karoserii. Kromě toho se vystavujete nebezpečí poškození koženky. Ovšem sedlo si zkompletovat můžete (dosedací gumy, držák sedla), můžete ho i na zavazadelník vyzkoušet. Můžete prověřit funkčnost zámečku, někdy je potřeba upravit výšku dosedacích gum, aby zámeček dobře a lehce zapadl. Pak je ovšem lepší sedlo zase odmontovat a schovat někam, kde nebude hrozit jeho poškození (když pak necháte sedlo na skútru dlouho odklopené, obtiskne se vám do koženky šroub držáku řídítek). Lišty jsou u typu 502 již osazeny příslušnými šroubky, takže jen stačí odspodu namontovat podložky a matice. Někdy je trochu problém s předním chromovaným obloukem, jehož šroubky nechtějí do otvorů zavazadelníku zapadnout. Možná se s tím budete trochu prát, trochu nadávat, proč to nejde, ale použijte jen přiměřenou sílu, ať oblouk nepoškodíte. Když už si nebudete vědět rady, zvětšete jehlovým pilníkem trochu otvory pro boční šrouby, aby do otvorů zapadly. Pak oblouk přitlačte co nejvíc k zavazadelníku, aby mezi obloukem a bočními lištami nevznikly zbytečně nehezké spáry. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282502
RENOVACE A RESTAUROVÁNÍ SKÚTRU ČEZETA
Pokud budete na skútr montovat zadní nosič (např. Motex), může se stát, že chromované lišty budou v zadní části trochu překážet a bude třeba je opatrně (!) odehnout směrem ven. V takovém případě neutahujte zadní šrouby lišt na pevno a počkejte, až to celé vyzkoušíte na karoserii. Sice jsem vám radil to všechno spasovat před lakem a chromem, ale třeba jste se rozhodli pro nosič až později, ale i po pískování a lakování karoserie a nachromování lišt se mohou nějaké ty nepříjemné milimetry nasčítat v náš neprospěch.
Podkomplet zavazadelníku – vlastní zavazadelník, tři lišty, sedlo (raději jen položte a nemontujte), blikače, madlo, zámeček a průchodky případně nějaký ten kobereček – a pak s tím vším nejlépe v dílně na skříň.
Teď jsme poprvé narazili na problematiku lišt. Ty jsou na hranách ohnuté směrem ke karoserii, a tedy svými hranami dosedají na lak, což není úplně ideální. Použijete-li přechromované lišty, vyleštěné před chromováním brusičem, zřejmě budou zeslabené, s hranami jako břit a při vibracích budou lak karosérie poškozovat. Kdosi vymyslel způsob, jak tyto hrany obalit, aby lak karoserie pod nim byl ochráněn. Rada zní: Vezměte elektrikářský kabel, nejlépe s průřezem 1,5 mm2, po délce ho rozřízněte, vytrhněte z něho vlastní mosazný vodič a zbude vám krásná tenká bužírka pro nasazení na hranu lišt! Zní to jednoduše, ale je to trochu složitější. Hlavně kabel nepižlejte malými nůžkami na nehty. Opravdu se vyplatí udělat si na to jednoduchý přípravek, který vám zaručí, že řez bude rovný a nasazená bužírka na liště bude hezky vypadat. Vezmete kus plechu, ohnete ho přes hřebík silný zhruba stejně jako je kabel a vytvoříte kulatý průchod pro kabel. Pak mezi ty dva plechy vložíte jednu část lámacího nože tak, aby jeho špička zasahovala do kulatého průchodu pro kabel (do necelé poloviny průměru) a přípravek i s kusem nože utáhnete do svěráku. Prostrčíte kabel tak, aby ho špička nože rozřízla po jedné straně až do měděného vodiče. Kabel z druhé strany vytahujete, krásný rovný řez kabelu v délce několika metrů je pak otázkou vteřin, maximálně minut. Kabelu opravdu spotřebujete několik metrů, použijete je na lišty kolem nádrže, na okrasný rámeček světlometu, i na boční lišty vzadu na karoserii. U typu 501 jsou čtyři boční lišty, a navíc vzadu chromované mřížky na odvětrání. Tady všude je možné kabel použít. U zavazadelníku ho stačí dát na horní stranu lišt, protože ta spodní hrana nedoléhá na plech, ale z designových důvodů je možné tuto ochranu nasadit i na lišty zavazadelníku ze spodní strany. Když vám to nebude někde správně držet nebo přiléhat, vezměte si na pomoc 100 Ukázka elektronické knihy