„Hele, třeba nebude tak zle. Třeba s tím počká, dokud ne budeš na vysoké.“ „Jo, nebo prostě vynese všechny moje věci na trávník, jakmile mi bude osmnáct!“ „To ne… To by neudělala. Myslíš, že jo?“ Ukázala na obrovskou kupu prádla. „Děláš si srandu? Na jejím místě bych odtud zmizela už zítra.“ „Možná by sis s ní měla promluvit,“ navrhla jsem. „Třeba je to jenom nedorozumění.“ „To si nejsem jistá,“ řekla. „Podle mě se ho chce fakticky zbavit.“ „Jo, ale to, že se chce zbavit jeho, ještě neznamená, že se chce zbavit tebe.“ „Co když jo?“ zeptala se. „Chci říct, že si třeba myslí, že taky dopadnu jako on.“ Colin se jako na zavolanou zjevil ze suterénu a zamručel: „Musíte žvanit tak nahlas? Snažil jsem se spát.“ Bethany ze sebe vyrazila přiškrcené zaskučení, plné buď vzteku, nebo zoufalství. „Stejně už musím domů, B,“ řekla jsem. „Dneska hlídám Kita.“ „Ty máš na starost bráchu?“ zeptal se Colin. „Zastupuješ mámu?“ „Přesně,“ potvrdila jsem. „Tři děcka za deset let. Nehodlají se ještě vytasit s dal ším?“ Cítila jsem, jak se mnou začíná lomcovat vztek. „Mezi náma, to už je docela dost děcek.“ „Kdy svou mámu přestaneš nutit, aby ti prala ponožky?“ vrátila jsem mu to jedovatě. „Mezi náma.“ „Hele,“ řekl, „naše planeta není nafukovací.“ „Jestli ti dělá starosti přelidnění,“ prohlásila jsem, „s ra dostí s tebou půjdu ven a snížím stavy.“ [ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282499
Dlouho na mě jenom zíral a pak zaplul zpátky do suterénu. „Umíš si mě představit na jeho místě?“ řekla Bethany. „Ne,“ spustila jsem. „Ty vůbec nejsi jako on. Colin není plachej, je to línej hajzlík, co si myslí, že by mu máma pořád ještě měla kupovat spoďáry. Ty takhle nedopadneš.“ „Děláš si legraci? Víš, jak často se prostě zamknu u sebe v po koji a s nikým nepromluvím ani slovo? V jednom kuse. Každý den, když vyjdu z domu, mi připadá, že zadržuju dech. Nenávi dím to.“ Zhroutila se na nejbližší židli. Vytáhla zpod zadku plá těnou tašku a začala ji žmoulat v rukách. Zamračila jsem se. „Připadáš si tak, když mluvíš se mnou?“ „Ne. Ale ty jsi jiná.“ „Nejsem.“ „Ale jo.“ „Jenom jsi na mě zvyklá.“ „Možná,“ řekla. Odhodila nákupní tašku přes kuchyň. „Opravdu dnes večer hlídáš brášku?“ „Jo, máma je někde na narozeninové oslavě a táta učí.“ „Můžu se stavit? Ať si ještě něco užiju, než mě máma vy kopne na ulici.“ „Jasně, jestli chceš. Budem jenom koukat na animáky a dělat úkoly.“ „To zní docela dobře. Teda, ty úkoly asi ne. Už jsi opravila Deannu?“ Zaváhala jsem a pak jsem odpověděla: „Skoro.“ „Mám se do ní přihlásit?“ zeptala se. „Můžu ti pomoct a na něco se jí zeptat.“ „Ne, ne,“ řekla jsem. „To je dobrý.“ Seděly jsme na podlaze v obýváku s věcmi rozloženými na stolku a Kit s Oříškem obsadili pohovku. Já byla zabraná do [ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282499
latiny, Bethany do španělštiny a Kit do nějakého anime pro puberťáky, které pro něj nejspíš nebylo úplně věkově vhodné. Ale když jste třetí dítě, tak už na tomhle nikomu nesejde. Nějaký týpek v televizi si vytáhl z hrdla meč a začal jím se kat lidi na kusy, zatímco mu meč pořád ještě trčel z pusy. „To je děsivý,“ podotkla Bethany. „Ale praktický,“ odpověděla jsem. „Často bych si přála mít meč, který bych si mohla vytáhnout z krku a vrhnout se s ním na lidi.“ „Myslíš, že pípá v detektorech kovů?“ Obrazovku zalil gej zír krve a Bethany sebou škubla. „Nemohli bysme se místo toho koukat na Můj malý Pony?“ Kit vykřikl: „NE, NEPŘIVOLÁVEJ GAMAKATSU!“ „Co to znamená?“ zajímala se Bethany. „Netuším,“ řekla jsem a jen jsem doufala, že na Kitovi nepácháme moc velké škody. Znovu jsem se pustila do pře kladu Proměn, který jsem měla odevzdat zítra. Dostala jsem se k části na konci, kdy Pygmalion začne tu nebohou sochu ohmatávat a je z toho u vytržení – „OPRAVDICKÝ PRSO!“ –, tak do něj ještě párkrát šťouchne, aby si byl jistý, a so cha, která se právě probrala k životu, ho nějakým zázrakem na místě nezabije. „Já ten příběh nenávidím.“ Odložila jsem tužku. „Ten chlap je šmejd.“ Bethany se mi mrkla přes rameno na překlad. „Fakt ji šťouchne do prsa?“ „No, překlad temptat jako „šťouchnout“ jsem pojala tak trochu s uměleckou nadsázkou, ale zbytek sedí.“ „Asi bych se radši dala dohromady s tím chlápkem s me čem v krku. Pygmalion je pošuk.“ „Megapošuk,“ navrhla jsem. „Ultrapošuk.“ [ 100 ]
Ukázka elektronické knihy