s krabicemi nebo košíky přikrytými ručníky, ve kterých nesou zraněná zvířátka, která našli a chtějí je zachránit. Občas se před domečkem strhne mela, ale do ordinace každý vstupuje pokorně, jak se to k panu doktorovi sluší. Uvnitř malé místnosti je stůl z lesklého, studeného kovu, na kterém doktor zvířátka vyšetřuje, na zdech jsou poličky s nepřeberným množstvím lahviček a krabiček s léky, také je tam psací stůl, u kterého pan doktor píše předpisy na léky. Sestra mé paničky mě zvedne na vyšetřovací stůl a přidržuje mě, abych zůstal alespoň chvíli v klidu. Mrskám sebou, ale její stisk je neúprosný. Tak jen odevzdaně ležím na boku a jazyk si chladím o studený kov vyšetřovacího stolu. Pan doktor si zastrčí do uší naslouchátko a jeho druhý konec mi přikládá na hrudník, kousek po kousku ho posunuje, a přitom se na mě soustředěně a vážně dívá přes malé brýle bez obrouček. Když mě vyšetří, vypráví sestře mé paničky o nedostatečnosti srdečních chlopní, že je srdce přetížené a není už schopné pumpovat krev, jak by mělo, a vzniká takzvaný edém plic, a také, že se hromadí tekutiny v dutině hrudníku. Mluví o snížené toleranci k zátěži, o celkové slabosti a o nedokrvení mozku, což bývá důvodem ke krátkodobým mdlobám a kolapsům. A také o kašli, který se ozve při sebemenším vzrušení nebo v noci. Říká, že musíme jet na rentgen a až podle snímků určí léky, které proces nemoci zpomalí, půjde‑li to.
– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282498