98
Joanna Schaffhausen
delnímu stolu, na němž byly roztažené nejrůznější složky, spisy a papírky s poznámkami. Reed zjevně pokračoval v práci ještě dlouho potom, co šla spát. Provedl náčrt místa vraždy a vytvořil časový plán všech známých událostí, které vedly ke Camillině smrti, včetně nové informace, že někdo propíchl pneumatiky jejího auta. Ellery zaujalo pár nově popsaných stránek v jednom z poznámkových bloků, mezi kterými našla obrys Camillina bytu s křížovými odkazy na její tehdejší sousedy a jejich výpovědi z té doby. Opatrně odložila poznámkový blok a přejela prsty po Reedově rukopisu. Dokázala si představit, kolik bolesti se skrývalo za každým slovem. Reed rozdělil jednotlivé složky, spisy a fotografie do jakýchsi provizorních hromádek, zřejmě ve snaze najít v celém tom chaosu nějaký řád. Ellery upřímně doufala, že mu tohle pátrání zodpoví alespoň nějaké otázky, protože zatím v tom všem viděla jen krutou a nefér hru osudu se zoufalým mužem, přesvědčeným, že mu rozluštění desítky let staré záhady konečně přinese klid. Když vyšla ven, do obličeje ji uhodil prudký závan chladného vzduchu. Byla mnohem větší zima, než čekala, a displej na protější straně ulice ukazoval teplotu těsně nad nulou. Pořád tepleji než v Bostonu, povzbudila sama sebe a dala se do běhu. Ačkoliv milovala hudbu, odmítala při běhání nosit sluchátka, protože ji připravovaly o jeden ze smyslů. Na chodce a běžce ztracené ve svých vlastních elektronických světech hleděla vždy tak trochu s despektem, protože nedovedla pochopit, proč se někdo tak okatě a hlavně dobrovolně vystavuje nebezpečí. Nevýhodou jejího rozhodnutí byla skutečnost, že kvůli absenci sluchátek se stala z běhání smrtelně nudná aktivita, kterou doprovázelo jen pravidelné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282492