Zabořil jsem jí hlavu do klína. Ruku mi strčila do vlasů a projela je jako hrábě borůvčí. „Jsem tu. Jsem u tebe. A už nikdy neodejdu. Rozumíš?“ Rozuměl jsem. Rozuměl jsem moc dobře. /28/ Probudil jsem na rozbořených bednách, které jsme použili jako matraci. Netušil jsem, kolik je hodin. Byl jsem sám. Když jsem zjistil, že jsem nahý, hodně rychle mi došlo, co se stalo. Zasáhlo mě to jako blesk z čistýho nebe. Stejně jako výčitky svědomí. Podíval jsem se na snubák. Připadal jsem si jako ten největší hajzl, co podvedl svoji ženu. Podíval jsem se na telefon. Byla sobota. Sedm ráno. Za hodinu jsem měl otevírat a já u sebe neměl ani kousek čistýho oblečení. Skvělej start novýho dne. Vyšel jsem ven na ulici, abych si zapálil cigáro. V kapse mi zadrnčel telefon. Na displeji jsem spatřil neznámé číslo. Čekal jsem nějakou pitomou reklamu. Jenže místo ní se mi na druhém konci ozval Novotný. „Co se děje?“ zeptal jsem se. „Vybrali mě. Někdo mi vykradl kutloch. Můžete sem přijet?“ „Proč nezavoláte policajty a neoznámíte to?“ „Ne, nechci policajty. Nevěřím jím. Na rozdíl od vás. Tak můžete…“ „Teď nemám zrovna čas. Ale mohl bych se tam stavit.“ „Fajn. To mi bude vyhovovat.“ /29/ Novotný postával před svým kamrlíkem. Mezi rty svíral dohořívající špaček cigarety. Z úst a šatů mu táhl rum, jako kdyby se v něm marinoval delší dobu. „Hýbal jste s něčím?“ zeptal jsem se. „Ne. Vůbec s ničím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282490