Fjällbacka – tehdy
Zůstala jsem ležet s očima dokořán a celá se třásla. „Jestli to někomu vyžvaníš, zabiju tě.“ Sebastian mě chytil pod krkem, přitiskl obličej k mému, až jsem cítila jeho kyselý dech, a stiskl. „Rozumíš?“ Pomalu jsem přikývla. „Jo,“ zaskřehotala jsem. Pustil mě, rozkašlala jsem se. Sebastian si sebral trenýrky a beze spěchu se vydal do svého pokoje. Otevřela jsem dveře, abych vyvětrala, a znovu jsem si vlezla pod vlhkou přikrývku. Mezi nohama mě pálilo, osušila jsem se tričkem. Pak jsem si sedla a zírala z okna. Vzpomínky se mi před očima střídaly jako na kolotoči. Sebastian a já jako děti. Pevně jsme se drželi pod stolem za ruce, když otec řval mámě přímo do obličeje, špičku nosu přitisknutou k jejímu. Sebastian stočený do klubíčka, těsně přitisknutý ke mně, jako míček, hledal u mě teplo, bezpečí. Tohle všechno bylo najednou pryč. Žádná z těch vzpomínek už nic neznamenala. Sebral mi je.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282438