Fjällbacka – tehdy
Zůstala jsem ležet s očima dokořán a celá se třásla. „Jestli to někomu vyžvaníš, zabiju tě.“ Sebastian mě chytil pod krkem, přitiskl obličej k mému, až jsem cítila jeho kyselý dech, a stiskl. „Rozumíš?“ Pomalu jsem přikývla. „Jo,“ zaskřehotala jsem. Pustil mě, rozkašlala jsem se. Sebastian si sebral trenýrky a beze spěchu se vydal do svého pokoje. Otevřela jsem dveře, abych vyvětrala, a znovu jsem si vlezla pod vlhkou přikrývku. Mezi nohama mě pálilo, osušila jsem se tričkem. Pak jsem si sedla a zírala z okna. Vzpomínky se mi před očima střídaly jako na kolotoči. Sebastian a já jako děti. Pevně jsme se drželi pod stolem za ruce, když otec řval mámě přímo do obličeje, špičku nosu přitisknutou k jejímu. Sebastian stočený do klubíčka, těsně přitisknutý ke mně, jako míček, hledal u mě teplo, bezpečí. Tohle všechno bylo najednou pryč. Žádná z těch vzpomínek už nic neznamenala. Sebral mi je.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282438
Stříbrná křídla
99
Vzájemně jsme si poskytovali útočiště, my dva, kteří jsme jako jediní věděli. Teď už jsme zůstaly jen já a maminka. A máma byla slabá. Ne ve špatném slova smyslu. Byla slabá, protože měla nás, chránila nás, jak nejlépe uměla. Zůstávala kvůli nám. Slyšela jsem, jak Sebastian ve svém pokoji neklidně popochází, pak se otevřelo okno a nastalo ticho. Přemýšlela jsem, jak se tváří a jak se cítí, schoulený na parapetu dva tři metry ode mě. Vtom jsem si uvědomila, že bych ho mohla zabít. Máchal nohama nejméně čtyři pět metrů nad zemí. Kdybych se vyplížila na chodbu, otevřela dveře k němu do pokoje a vystartovala dost rychle, zvládla bych do něj strčit, než by se otočil. Rodičům bych řekla, že jsem ho slyšela křičet a běžela jsem, abych zjistila, co se děje. Ale nedokázala jsem to. Pořád jsem ho milovala, i přes to, co udělal. Kdybych věděla, co mě čeká, co všechno mi provede, zabila bych ho okamžitě a bez váhání. Ušetřilo by mi to spoustu bolesti. A potíží.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282438
FAYE LEŽELA NA posteli ve svém apartmá. U dveří stály sbalené kufry, zítra se z Grand Hôtelu přestěhuje do bytu u Östermalmského náměstí. Sice se po tolika dnech v hotelu těšila do vlastního, ale ke svému překvapení si uvědomila, že jí bude chybět David. Displej na telefonu se rozsvítil, Kerstin jí poslala esemesku. Faye na ni klikla a četla, po obličeji se jí rozléval úsměv. Všechno, jak se zdá, souhlasí. Zatím jsem vůbec na nic divného kolem Davida Schillera nenarazila. Žádný záznam v rejstříku, žádné nesplacené dluhy, nic na diskuzních fórech, dokonce jsem se diskrétně poptala mezi jeho obchodními partnery a nenašla nic, co by naznačovalo, že je něco v nepořádku. Faye se přetočila na břicho. Nedokázala se zbavit úsměvu, myslela na chvíli, kterou předchozí den s Davidem prožila v hotelovém wellness. Povídali si víc než hodinu, pak už se museli rozloučit. Jako by ztratila několik kilo jen díky tomu, že mohla někomu o Jackovi vyprávět, co kvůli němu dělala
Ukázka elektronické knihy