Spolubydlící jsem potkal ve dveřích. Vyrážela právě do města. „Dnes nešukáš?“ ptám se jí. „Teprve budu, ještě nevím s kým. Nechci si teď život komplikovat nějakým vztahem. Chodím s chlapama na potkání. Nosím si v kabelce i vlastní šprcky. Prostě se mi někdo líbí, tak mu řeknu, ať mě ojede,“ objasnila mi. „A se mnou budeš taky šukat?“ dotázal jsem se pro jistotu. „Nezlob se, ale s tebou určitě ne. Seš hnusnej jak prdel a seš na mě hrozně starej. Navíc jsi určitě něco chytil od té špíny.“ Tou špínou myslela Nazel. Cestou do města mi vyprávěla, jaký má Nazel ve svém pokoji neskutečný svinčík. Jak oba víme, Nazel má pořád mokrou kundu. Vlhké kalhotky odhazuje jen tak na zem nebo do skříně, kde většinou zplesniví. Stejně tak podlahu, stolek v pokoji Nazel pokrývají tlející zbytky potravin a zkažených nápojů. „Když už to z jejího pokoje smrdí i přes dveře, udělám jí tam letecký den a všechno jí vyhážu. Nazel chvíli píčuje, ale pak si to uklidí. Potřebuje usměrnit. Ale jinak je to ta nejlepší spolubydlící, co jsem zatím měla. S chlapama šuká většinou někde u nich nebo venku, do bytu si je netahá. A na nájem mi přispívá celkem pravidelně, na to, jaká je to smažka,“ popisovala dívka. Přestože měla střevíčky na jehlách, kráčela velmi rychle. Měl jsem co dělat, abych jí stačil. „Myslel jsem, že už nefetuje. Poznal bych, kdyby něco brala,“ holedbal jsem se. „Ona má takové feťácké cykly. Někdy několik týdnů jen cvičí a rve se v kleci. Pak jí hrkne v kouli, zmizí, někde zobe, šňupe a šuká první ligu. Upřímně, je snesitelnější, když je sjetá. Když je čistá, tak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282403
má pořád nějaký chytrý kecy, kterým nemůže věřit ani ona sama,“ popsala spolubydlící a konečně se na chvíli zastavila, aby si zapálila. To jsme už byli v centru. „Nevíš, kdy bych jí mohl najít, pokud má zrovna to svoje feťácký turné?“ zvídal jsem. „Ptáš se, jako nějakej policajt,“ vtipkovala. „Fakt netuším, ale z města asi neodjela, to ona nikdy nedělá.“ *** Namířil jsem si to přímo do Motorky. Saša v té zaplivané špeluňce jen prodával. Sám si tam dal maximálně colu. Když měl vyděláno, šel někam do klubu s tím svým harémem. Saša úřadoval na sedačce v laminátovém modelu cadillacu. Jeho stůl tu byl považován za V.I.P. Vyškrábal jsem se tam za ním. Neotevřel jsem si dvířka kulisy auta, chtěl jsem je přeskočit. Zaškobrtl jsem o ně a svalil se na sedák vedle Saši. Moje hlava narazila do jeho klína. „No ty seš už pěkně načatej, strejdo! Přišel ses pobavit? Dáš si něco?“ vykřikoval dealer na celou Motorku. Odnepaměti se považoval za skvělého komika a baviče. Předstíral, že mě nezná. Nebo mě v první chvíli opravdu nepoznal. Posadil jsem se vedle něj. Kamarádsky jsem jej objal okolo ramen. Zezadu jsem jej ale popadl za jeho stále husté kadeře. „Ještě jedna blbá poznámka a zlomím ti nos tady o ten volant,“ procedil jsem mezi zuby a přitom jsem se přívětivě usmíval. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282403
U některých zmrdů to jinak nejde, člověk si prostě musí sjednat respekt. Saša vzal rychle zpátečku: „Jojo, nech toho. Ty jsi fakt rapl! Vůbec nerozumíš srandě.“ Zřejmě si už vzpomněl, jak jsem kdysi jeho humory ocenil tím, že jsem mu opakovaně vymáchal hlavu v ucpaném pisoáru. „Potřebuju mluvit s Nazel,“ oznámil jsem mu. „Jo, to je dobrá kunda, tu jsem taky šukal,“ neodpustil si Saša. „Víš, kde je?“ „To netuším,“ poklepal prsty cigaretu a zapálil si Zippem. Asi si ho pořídil k té maketě cadillacu. „Neser mě!“ řekl jsem mu stále ještě smířlivě. „I kdybych věděl, kde je, nevidím jedinej důvod, proč bych ti to měl říct,“ konstatoval s odhodlaným výrazem ve tváři Saša. Zároveň si poodsedl a rozhlížel se po nálevně, kdo by mu tak mohl přijít na pomoc, kdybych ho napadl. „Sašo, já tě žádám o prokázání laskavosti. Potřebuju, abys mi řekl, kde Nazel najdu,“ slabikoval jsem významně. „To mě jako fakt kvůli té čubce žádáš o prokázání laskavosti?“ podivil se. „Ano, myslím to úplně vážně. Žádám tě, abys mi prokázal laskavost,“ zopakoval jsem. Zavětřil: „Ale je ti jasný, že si to vyberu?!“ „O tom nepochybuju,“ ubezpečil jsem ho. „No tak to je jiná. Nevím, kde je Nazel teď, ale vím, kde bude pozítří večer. Chce po mně nějaký věci. A nechce si pro to sem ani
100 Ukázka elektronické knihy