Spolubydlící jsem potkal ve dveřích. Vyrážela právě do města. „Dnes nešukáš?“ ptám se jí. „Teprve budu, ještě nevím s kým. Nechci si teď život komplikovat nějakým vztahem. Chodím s chlapama na potkání. Nosím si v kabelce i vlastní šprcky. Prostě se mi někdo líbí, tak mu řeknu, ať mě ojede,“ objasnila mi. „A se mnou budeš taky šukat?“ dotázal jsem se pro jistotu. „Nezlob se, ale s tebou určitě ne. Seš hnusnej jak prdel a seš na mě hrozně starej. Navíc jsi určitě něco chytil od té špíny.“ Tou špínou myslela Nazel. Cestou do města mi vyprávěla, jaký má Nazel ve svém pokoji neskutečný svinčík. Jak oba víme, Nazel má pořád mokrou kundu. Vlhké kalhotky odhazuje jen tak na zem nebo do skříně, kde většinou zplesniví. Stejně tak podlahu, stolek v pokoji Nazel pokrývají tlející zbytky potravin a zkažených nápojů. „Když už to z jejího pokoje smrdí i přes dveře, udělám jí tam letecký den a všechno jí vyhážu. Nazel chvíli píčuje, ale pak si to uklidí. Potřebuje usměrnit. Ale jinak je to ta nejlepší spolubydlící, co jsem zatím měla. S chlapama šuká většinou někde u nich nebo venku, do bytu si je netahá. A na nájem mi přispívá celkem pravidelně, na to, jaká je to smažka,“ popisovala dívka. Přestože měla střevíčky na jehlách, kráčela velmi rychle. Měl jsem co dělat, abych jí stačil. „Myslel jsem, že už nefetuje. Poznal bych, kdyby něco brala,“ holedbal jsem se. „Ona má takové feťácké cykly. Někdy několik týdnů jen cvičí a rve se v kleci. Pak jí hrkne v kouli, zmizí, někde zobe, šňupe a šuká první ligu. Upřímně, je snesitelnější, když je sjetá. Když je čistá, tak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282403