Kapitola 21 Jak to, že mě přemluvil?! Proč jsem mu ustoupil?! Jo, jasně, ten jeho kukuč je na vydírání skvělej. Měl jsem ho ale vzít jinam. Ne do Díry. Vždyť tohle je to nejhorší, co naše město nabízí. Dokonce i policajti se sem bojí chodit. I proto se tam dějou ty největší prasárny. A teď tam mám vzít toho kluka?! Jsem debil! „To je ono?“ zeptá se s pohledem upřeným na vchod. „Jo. Hnusný, co?“ Tristan pokrčí ramenama. „Jdeme pryč.“ „Proč?“ nechápe. „Viděls to, stačilo, ne?“ „Ještě jsme nebyli vevnitř.“ „Tohle snad stačí,“ zavrčím. „Je vidět, co to je zač.“ „Nejde přece hodnotit podle vzhledu. Je potřeba se podívat dovnitř,“ poučí mě. „Tak je to ještě hnusnější.“ „Mikeu, pojďme dovnitř,“ pobídne mě. Kurva! Proč se neleknul a dál trvá na návštěvě? Normální kluk by se otočil a utekl! Vejdeme dovnitř. Jo, za těch pár dní se to tady samozřejmě nezměnilo. Najednou je mi to ale protivný.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282402
„Jestli budeš chtít jít na záchod nebo k baru, řekneš mi. Půjdu s tebou,“ udělím pokyny, než se vydáme do místnosti. Musím ho nějak instruovat. „Proč?“ „Prostě proto!“ Nechci mu říkat, co všechno se tady děje, když se lidi zhulej nebo ožerou. I já jsem musel někomu namlátit hubu, aby mě neojel. Natož jeho! Toho by sežrali zaživa. „Dobře,“ nevyptává se dál. Chytnu ho za ruku a za sebou ho táhnu k jednomu ze stolů. „Sedni si.“ Posadí se a kouká kolem. Mě ale napadne, že bez něj nemůžu jít k baru pro pití. Zůstal by tady sám. Kurva! Rozhlídnu se a uvidím barmana Igora, kterej jde davem. „Igore!“ zakřičím na něj. „Pojď sem.“ „Co je?“ zamračí se. Je to statnej Rus, kterej nemá problém rozbít hubu půlce hospody. „Potřebuju sem donést jedno pivo a vodu.“ „Vypadám jako servírka?“ ušklíbne se. „Ne, i když nějaká hezká sukýnka by ti slušela,“ usměju se. „Dám ti nějaký prachy navíc.“ Přeměří si mě, ale kývne. Vestoje počkám, až se vrátí i s objednávkou, a podám mu peníze. Pak si sednu vedle Tristana. „Je to tu zajímavé,“ prohodí. „Jak dlouho sem chodíš?“ „Od čtrnácti.“ „To sem pouští tak mladé lidi?“ „Tady to nikdo neřeší,“ pokrčím rameny a dám mu láhev s vodou.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282402
„Tu jsi pracoval, když jsi odešel z domu? Myslím, když jsi byl ještě dítě.“ „Jo.“ „Aha.“ „A ten barman…?“ „Co s ním?“ „Je to ten muž, se kterým jsi žil?“ „Igor? Ne. Ten chlap, na kterýho se ptáš, už tu nedělá. Někam se odstěhoval.“ To, že s Igorem jsem taky párkrát spal, ale neřeknu. Není to potřeba. Zbytečně by nad tím přemýšlel. „Tady se berou drogy?“ Sleduju jeho pohled a uvidím, jak si u jednoho stolu někdo dává lajnu. Do prdele! „Jo.“ „Bral jsi je i ty?“ „Jo.“ „Jaké?“ „Bude ti to k něčemu?“ zeptám se otráveně. Nechci mu to povídat. Zbytečně v jeho očích klesnu. Ale já mu před těma dvěma lety řekl tolik věcí, a stejně je se mnou, mávnu rukou. Má nějakou hranici, u který by zdrhnul? „Jen to chci vědět.“ „Trávu. V jedný době docela často. Párkrát jsem si dal něco tvrdýho, ale je to hrozně dávno.“ „V kolika letech?“ „Kolem šestnácti.“ 100 Ukázka elektronické knihy