>TROLEJBUSY
V ČE SK É A SLOV ENSK É REPUBLICE A V E S V Ě T Ě
||||| POKUS O VLASTNÍ TROLEJBUS V BOSNĚ SELHAL V československo-jugoslávsko-švýcarské kooperaci byl v roce 1986 vyroben v bosenské metropoli Sarajevu funkční vzorek trolejbusu s názvem ŠEAL 100. Název byl odvozen od firemních názvů Škoda – Energoinvest – Alusuisse. Až o deset let později byly vyrobeny další dva trolejbusy stejného provedení, které byly zařazeny – podobně jako jejich předchůdce – do pravidelného provozu v Sarajevu, leč neměly žádné další následovníky. Všechny tři trolejbusy byly postupně vyřazeny v letech 2004 až 2006. Trolejbus s celohliníkovou karoserií vycházel z českého vozidla typu Škoda 14 Tr, škodovácký byl i trakční motor o výkonu 100 kW. Závod Škoda Ostrov dodal do Sarajeva některé části včetně podvozku a elektrickou výzbroj, ze Švýcarska pocházely jednotlivé díly karoserie. V Sarajevu vozidla zkompletovala místní firma Energoinvest-Vaso Miskin Crni.
Jeden ze dvou vozů ŠEAL 100 z devadesátých let v sarajevské trolejbusové vozovně
Funkční vzorek československo-jugoslávsko-švýcarského trolejbusu ŠEAL 100 v roce 1991 v sarajevském pravidelném provozu
# 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282389
5
TROLEJBUSY ZAHRANIČNÍ VÝROBY V BÝVALÉM ČESKOSLOVENSKU
V bývalém Československu nebyla v dobách vzniku prvních trolejbusových systémů nouze o různá zahraniční vozidla. V prvních provozech na bývalém území Rakouska-Uherska šlo výhradně o trolejbusy zahraniční výroby. Pro moderní systémy, které vznikly až po vzniku samostatného Československa, byly v zahraničí často zakoupeny komponenty různých trolejbusů, které se dokončily až v tuzemsku. Zpravidla šlo o podvozkové skupiny, na něž se u některých tuzemských karosářských firem vyrobily nástavby a zastavěly do nich domácí elektrické výzbroje. Zakoupilo se i několik kompletně nových trolejbusů a například v severočeském souměstí Most–Litvínov byly k vidění za druhé světové války dovlečené italské trolejbusy, které se jinak v Československu běžně nevyskytovaly. Podívejme se ve zkratce chronologicky na jednotlivé typy tak, jak do naší tehdejší společné vlasti přicházely.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282389
>TROLEJBUSY
V ČE SK É A SLOV ENSK É REPUBLICE A V E S V Ě T Ě
||||| RAKOUSKÉ TROLEJBUSY ELEKTRO-DAIMLER-STOLL Na území bývalého Československa vznikly v dobách rakousko-uherské monarchie hned tři trolejbusové systémy – v Českých Budějovicích, Bratislavě a ve Vysokých Tatrách. Pokud budeme důslední, tak ještě vznikl i další, čtvrtý systém, který byl vlastně spojovací tratí v dolnorakouském Gmündu mezi náměstím a nádražím, které ovšem leželo na území dnešních Českých Velenic v České republice. Pro trolejbusové systémy v celé rakousko-uherské monarchii dodávala vozidla zpravidla dceřiná společnost firmy Daimler-Benz. Konkrétně šlo o filiálku „Abteilung Oberleitung u. Elektrische Abteilung Österreichische Daimler Motoren-Gesellschaft (ÖDMG)“ ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neu
Zahájení trolejbusové dopravy na náměstí v Gmündu 16. 7. 1907 s vozidlem Elektro-Daimler-Stoll
Replika trolejbusu Elektro-Daimler-Stoll, který jezdil z Gmündu do dnešních Českých Velenic
stadt). Trolejbusy se tenkrát na trh dodávaly s označením Gleislose Bahnen – Systems Elektro-Daimler-Stoll, čili Bezkolejná dráha systému Elektro-Daimler-Stoll. Rakouská společnost ÖDMG dodala tři uzavřené a čtyři letní otevřené trolejbusy, včetně jednoho nákladního pro bratislavskou (tehdy prešpurskou) trať do rekreační oblasti Železná studienka (resp. tehdy Vydrické doliny). Dva uzavřené trolejbusy putovaly do Gmündu (Českých Velenic) a stejný počet následně do Českých Budějovic. Rám dvounápravových osobních trolejbusů nesl dřevěnou karoserii s roštem, ocelová kola byla opatřena plnými pryžovými obručemi. Dva elektrické motory typu Mercedes-Électrique s výkonem po 15 kW, které byly patentem firmy Porsche, byly zastavěny v nábojích předních kol (Gmünd) nebo zadních kol (Bratislava a České Budějovice). Šestistupňový kontrolér elektricky přímo řídil trakční obvody, přičemž proud byl z trolejo-
# 100 Ukázka elektronické knihy