KAROLÍNA SEDĚLA V MATČINĚ KUCHYNI. U stejného stolu, u kte-
rého roky každé ráno snídala předtím, než si vzala ze zádveří aktovku (do čtvrté třídy oranžovou, od páté do deváté, když se přestěhovaly s matkou do Prahy, tmavě modrý batoh) a vyrazila do školy. Tenkrát byl stůl pokrytý povoskovaným plátnem se světle zelenými kytičkami. Karolína je často hypnotizovala pohledem a doufala, že alespoň jednou se stane zázrak, který odčaruje škraloup z kakaa, ze kterého se jí vždycky zvedal žaludek. Není potřeba zdůrazňovat, že se nikdy žádný zázrak nestal a kakao si pokaždé musela vypít i s hnusným škraloupem. Tehdy i teď. Jen tentokrát byl voskovaný ubrus potištěný modrými kaňkami nepravidelných tvarů. Kytičky byly lepší. V kuchyni voněl tvarohový koláč, před hodinou vytažený z trouby, a Karolína pozorovala matku, která se šourala kolem kuchyňské linky. Je možné, že za ten necelý týden, co tu nebyla, už zase zestárla? „Mami, tebe zase bolí kolena, že jo?“ „Ále…,“ protáhla matka neurčitě. Kdyby chtěla být Karolína nespravedlivá, napadlo by ji, že matka teď bolest svých nohou schválně přehání a táhne je za sebou ještě nápadněji než předtím, aby zdůraznila svoje utrpení. Ale taková její matka není. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282384
„Tak proč si neřekneš? Došla bych ti na nákup, uklidila bych ti, prostě co by bylo potřeba.“ „Ále,“ zopakovala matka a tentokrát dodala: „Nebudu tě otravovat. Máš svůj vlastní život a pro starou mámu už v něm není místo.“ A už je to tady zas. Teď si vyslechne ukřivděnou přednášku o tom, že se tu pět dní neukázala, ačkoli během nich třikrát se svou matkou mluvila po telefonu. Karolína se cítila unavená a opět se jí začínal houpat žaludek. Jako pokaždé v takových situacích. Teď. Teď je ten okamžik, kdy bude muset spolknout škraloup na kakau. „Mami, s tím povýšením mi přibyly povinnosti a mám toho v práci strašně moc. Chodila jsem domů pozdě a úplně zničená,“ lhala a nervózně popotahovala za okraj ubrusu. Znovu malá holčička. Voskové plátno bylo na dotek nepříjemně lepkavé. Matka jen mávla rukou: „Ale prosím tě. Máš na starosti mnohem důležitější věci než mě.“ Karolína věděla, co chce slyšet, a tak to odříkávala jako naučenou básničku: „Mami, vždyť víš, že nikdo na světě pro mě není důležitější než ty. Tebe mám nejradši na světě.“ Žaludek měla pořád stažený a bezděčně ji napadlo, že kdyby ji teď viděl Marek, asi by se nestačil divit, kam se jeho sebevědomá sexbomba poděla. „Vždyť je to jedno,“ zamumlala matka, aby si Karolína náhodou nemyslela, že z toho vyklouzne lehce. Ostatně nechala svou matku, která se pro ni obětovala, když ji její otec opustil, a nikoho jiného už na světě nemá, pět dní samotnou. A ta kolena ji taky bolí. Sice ne možná tolik, jak se občas tváří, ale stejně docela dost. Karolína si zhluboka povzdechla. Někdy měla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282384
pocit, že se jejich role prohodily a ona má místo matky na starosti malé dítě. Současně se jí ale zdálo, že jí matka už nikdy nedovolí vyrůst a ona bude už napořád její malou holčičkou, kterou může ovládat a peskovat. „Prosím tě, nemůžeme toho nechat? Teď jsem tady a přišla jsem si s tebou popovídat…,“ zaprosila Karolína. „Ten koláč je výbornej!“ Ukousla si velký kus, a dokonce trochu zamlaskala. Přestože sladké jedla jen výjimečně a tvarohový koláč vlastně nikdy neměla ráda. „No jo, tvarohovej! Ten jsi milovala už jako dítě,“ prohlásila matka smířlivě. Některé věci se prostě nikdy nezmění. Jako kdyby na tom záleželo. „Máš nějakej plán na víkend? Myslela jsem, že bychom mohly jít na nějakou výstavu nebo se podívat do obchoďáku…“ „Jedu od pátka do neděle na hory, lyžovat.“ Karolína si byla jistá, že už to matce do telefonu říkala, ale ta to zřejmě vytěsnila. S informacemi, které se jí nelíbily, měla sklon nakládat podobným způsobem. Nebo už fakt začíná zapomínat? „Lyžovat? Vždyť jsi byla lyžovat nedávno s tou tvojí partičkou, ne?“ „Jo, ale to už je skoro měsíc.“ „Moc utrácíš. Nikdy nic mít nebudeš, když takhle rozhazuješ. A počkej, až já tady nebudu, abych tě zachraňovala, budeš šťastná za každou rezervu. Jenže to bys musela s penězi zacházet mnohem zodpovědněji a nevyhazovat je oknem.“ Karolína se rozhodla udělat matčinu kázání přítrž dřív, než se zase rozjede naplno. „Já to neplatím. Jsem pozvaná.“ „Pozvaná? Od nějakýho chlapa?“ matčino obočí vystřelilo až do půlky čela. 99
Ukázka elektronické knihy