pomyslný talár a začne hodnotit, obviňovat a odsuzovat. Stačí si položit otázku, jak často se v duchu vracíte k bývalému partnerovi a tomu, jak vám ublížil? Když se vám něco po rozchodu nedaří, jak se k tomu stavíte? Kam plynou vaše myšlenky? K partnerovi? A co když mluvíte o svém rozchodu? Jaká slova používáte? Stěžujete si a obviňujete bývalého partnera? Bohužel obviňování druhého stejně jako přehnané pocity viny škodí našemu tělu i duši. I přestože se „obžaloba“ zakládá na skutečnosti a ostatní lidé nám ji potvrdí, stejně nám neprospívá. Je totiž plná „negativních“ emocí. Většinou s sebou nese vztek, nenávist, pomstychtivost, kritiku a další. Představte si, kdy naposledy jste přemýšleli o bývalém partnerovi nebo o něm s někým hovořili. Vžijte se do té situace. Uf. Podařilo se? Jak se cítíte? Jak vám je? Máte pocit ublíženosti? Naštvanosti? Obvykle už jen samotná vzpomínka vyvolává v našem těle stres. A čím častěji obviňujeme, tím častěji tento stres prožíváme. Až může dojít k vytvoření chronického stresu. Navíc se mezi vámi vytváří velmi zvláštní druh nezdravé energie. Jako kdyby to ten druhý cítil. Čím víc o sobě vzájemně budete hovořit v negativním slova smyslu, tím hůř budete zvládat vzájemnou komunikaci a domlouvání. Obvykle jsme pak daleko vztahovačnější a stačí jen jeho pohled a máme tendenci reagovat přehnaně. Při rozchodech tak mnohdy celé hodiny připravujeme „obžaloby“ toho druhého, obvykle velmi detailní. Jako kdyby šlo o to vyhrát a toho druhého obviněním skutečně společensky znemožnit nebo donutit k nějakým dalším krokům. Jak postupovat, abychom se zbavili potřeby obviňovat? y Pravdivost k sobě – naprosto klíčové je být otevřen svým vlastním pocitům. Naučit se je vidět takové, jaké doopravdy jsou, a zachovat se podle toho. Co vlastně cítíte? y Všímavost – prozkoumejte své obvinění, svoji verzi. Je to skutečně tak, jak si myslíte a tvrdíte, že to je? Je vaše verze události pravdivá? Skutečnost je pro každého z nás jiná. I když dva lidé prožijí stejný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282383