98
Judy Melineková a T. J. Mitchell
ti nenavštěvují. Trojice zástupců této architektury na snímku se vyznačovala různými odstíny šedi a o jediné barevné oživení se postaralo modré auto zaparkované na příjezdové cestě prostředního domu. Podívala jsem se do Donniny zprávy číslo 2578. Byl to inkriminovaný dům, Třicátá avenue číslo 1461. Přešla jsem k další fotce. Otevřené domovní dveře, přední chodba a několik policajtů. Jeden z nich měl na větrovce znak kriminalistické laboratoře. Než jsem stačila kliknout na další snímek, zaslechla jsem nezaměnitelný zvuk rozepínaného zipu vaku na mrtvoly. „Dáme se do práce?“ ptala se Yarina. Trpělivost nepatřila k jejím ctnostem. Začala jsem zběžnou obhlídkou. Rebecca Corcherová byla stále ještě oblečená, měla tričko s výstřihem do véčka a plátěné khaki kalhoty. Byla bosá, upravené nehty na nohou se leskly červeným lakem. Ruce měla čisté a jemné, špičky prstů bez jizev. Nosila umělé nehty a na pravém ukazováčku jí jeden scházel. Obnažené lůžko měla nepravidelné, se záděrami a po proceduře v salonu krásy ještě trochu lepkavé. Opálenou pokožku neměla nijak poznamenanou až na vybledlé kolečko po hodinkách na svrchní straně levého zápěstí. V ohybu levého lokte jsem našla jediný vpich s trochou zaschlé krve a velkým čerstvým hematomem jako následek neodborně provedeného vbodnutí. Na nadloktí měla stopu po pruhovém zářezu. V záhybech vaku, v němž ležela, byla i zauzlovaná nylonová punčocha. Uzly odpovídaly podobě zářezu. Na levé paži neměla oběť žádné jizvy ani stopy vpichů. Nenašla jsem nic ani na pravé paži, ačkoli na zápěstí měla zvláštní poranění: čerstvou pohmožděninu, nepravidelný prstenec odřené kůže, drobné ranky, které připomínaly okvětní lístky sedmikrásky. Pramínek zaschlé krve od něj vedl přes klouby pěsti a dál mezi prsty. Rebecca Corcherová měla asijské rysy, husté černé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282381