Proč sebezáchova (Ukázka, strana 99)

obsažených elementech. Takže každá buňka v našem těle má svou sebezáchovnou tendenci, a aniž by si to nějak uvědomovala, je současně nepostradatelnou součástkou sebezáchovné tendence celého těla. Buňka si „organizuje“ své procesy. Jako celek je současně součástí vyšších struktur a je „organizována“ také jimi. A co je důležité, společný cíl (vyšší stabilita) všech elementů předpokládá společnou cestu a vzájemnou podporu – sounáležitost. To se možná na první pohled nezdá, ale při podrobném posouzení každého detailu jistě dojdete ke stejnému závěru. Protože vlastně jde o jediný obrovský proces, vše probíhá v nepředstavitelně intenzivní interakci. Jak už jsem řekl, neexistuje nic statického, nic skutečně nezávislého. Existují pouze vzájemně provázané procesy. Jednotlivé procesy se v rámci existence už od samého počátku neustále a nezastavitelně opakují. Pulzují. Stále podle jediné šablony. Vždy znovu a důrazněji, nebo jen trochu jinak. Více nebo méně zřetelnou pulzaci najdeme v každém procesu. Proces se opakovaně kousek po kousku posouvá k vyšší stabilitě. Osobně mám pocit, že celý vývoj vyselektoval pulzaci jako nejspolehlivější pohyb vpřed a téměř všude ji v menší či větší míře uplatňuje. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282379