98
kristen ciccarelli
•
iskari
–
dcera noci
Ale i když se její cíle dočasně shodovaly s Korovými, nezapomínala Safira na jeho krutý pohled. Krutost, kterou nebude váhat obrátit proti Eris, jakmile se s ní příště ocitne sám. Safira sice chtěla, aby Eris skončila v cele, ale nepřála si, aby jí někdo ublížil. A uprchnout znamenalo nechat ji zcela Korovi na milost a nemilost. A pak tam byla ta divná pouta. Co když ji Kor nedoručí velitelce včas a ta pouta Eris oddělí ruce v zápěstích? Bylo to dilema. Nakonec se Safira rozhodla vzít Eris s sebou. Viděla mapy Hvězdných ostrovů, když velitelka poprvé pozvala Daxe na návštěvu. Jakmile se zorientuje, vypraví se do hlavního města, předá Eris, a pak najde Ashu. Musela jen zůstat na pozoru a živá. Bude hrát roli dobrého, poslušného vězně. A jakmile se naskytne příležitost k útěku, chopí se jí. Náhle se Eris probudila, prudce se napřímila a narušila Safiřino soustředění. Safira se svalila na podlahu a ztěžka dýchala, zatímco se jí uvolňovaly svaly. „Slyšíš to?“ Z místa, kde ležela, sledovala Eris Safiru, jak tiskne rozpálenou tvář k dřevěným prknům. „Co mám slyšet?“ „Duchy moře. Zpívají.“ Eris se postavila na nohy a začala přecházet sem a tam. „Do pekel.“ Safira se posadila a sledovala ji. Snažila se slyšet to, co Eris. Jedinými zvuky však byl jekot větru a sténání lodi. Se zápěstími u sebe bušila Eris na dveře a křičela, aby někdo otevřel. Když nikdo nepřicházel, křičela dál. „Poslouchejte, vy pitomci! On nás veze přímo na vrakoviště! Poslouchejte mě!“ Když pořád nikdo neodpovídal, začala do dveří tvrdě kopat podrážkou boty. Nakonec se otevřely. Stál v nich sám Kor. Eris se stáhla dozadu, rudá v obličeji, a ztěžka dýchala. Safira se vyhrabala na nohy a postavila se za ni.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282317
99
kristen ciccarelli
•
iskari
–
dcera noci
„Ta zemská masa přímo před námi, to je Stinný ostrov,“ řekla mu Eris. „Stinný ostrov je známý svými mělčinami. Možná to vypadá jako zkratka do Axisu, ale ve skutečnosti –“ „Jsi zloděj, ne námořník,“ zavrčel Kor. „Nech navigaci na mně.“ „Tam vpředu jsou duchové, čekají na idioty jako ty!“ Přimhouřil oči ve škvírky. „Mořští duchové neexistují, Eris. Jsou to pověsti vymyšlené námořníky blouznícími z kurdějí. A kdo vůbec tvrdí, že vás vezu do Axisu?“ Eris se zamračila a náhle ztichla. „Jestli sem budu muset přijít znova,“ řekl Kor a přistoupil blíž, „budeš litovat. Vládkyně tě sice chce živou, ale neupřesnila, v jakém stavu.“ Eris ucouvla a narazila na Safiru. Kor si Eris měřil pohledem, dokud neodvrátila zrak. Safira si na okamžik pomyslela, že svou hrozbu možná splní hned. Ale když si vzpomněl na dívku stojící za Eris, jeho oči se setkaly se Safiřinými a ustoupil. Konečně se obrátil a zabouchl za sebou dveře. Když cvakl zámek, sevřela Eris ruce v pěsti. „Na Stinném ostrově jsem vyrostla. Vím, co na nás čeká pod vodou.“ Jako by ji samotné moře uslyšelo, celá loď se otřásla, následovalo trhnutí a praskání dřeva. Podlaha jako by se zvedla, jak loď na něco najela a náhle se zastavila. Náraz hodil Eris a Safiru na zeď. Nad nimi se rozlehly poplašné výkřiky. Po palubě dupaly těžké boty. „Co při všech oblohách…?“ zamumlala Safira, když pode dveřmi a po podlaze začala proudit voda. „Říká se tomu ulička vraků,“ řekla Eris, která, jakmile nabyla rovnováhy, začala opět bušit spoutanýma rukama na dveře. „Z dobrého důvodu.“ Voda dotekla až na druhou stranu kajuty a začala stoupat. Safira se připojila k Eris a bušily společně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282317
100
kristen ciccarelli
•
iskari
–
dcera noci
Brzy se dveře znovu otevřely. Dovnitř vnikli dva piráti spolu s vlnou slané vody. Safiru vytáhli jako první a postrčili ji chodbou. Jakmile se dostala na palubu, lokla si mořské vody. Vítr jí přilepil vlasy na obličej a ona si je odhrnula prsty a podívala se na sever. Nedaleko od lodi se v mlze leskly černé útesy jako rozeklané sloupy. Hned za nimi uviděla Safira obrysy šedých křídových útesů. Ten pohled ji uchvátil svou krásou. Mnohem blíž rozeznala Safira v šeru jiné tvary. Na hladině se pohupovaly obrysy hlav. Nelidské postavy skrčené na útesech. „Mořští duchové,“ řekla Eris, která náhle stanula po jejím boku. „Proslulí tím, že rozbíjejí lodě a pojídají posádky zaživa.“ Safira se otřásla. Když ji však dva piráti odvlekli na pravobok, viděla, že vítr stále zuří a divoce víří vlny dole. Jak narážely do trupu, zvedaly se a klesaly, rozeznala ostré skalní útesy, na kterých loď uvízla. „Dovnitř,“ poručila Raina a natáhla se po veslici zajištěné lanem. Za ní se Eris hádala s Korem. Ale Safira neslyšela ani slovo z toho, co říkala. Přeskakovala pohledem mezi vlnami narážejícími na loď a na duchy v mlze. „Poslouchej, holka. Buď půjdeš do člunu, nebo do moře. Vyber si.“ Safira se na Rainu podívala, a když viděla její vražedný výraz, nasedla do člunu. Raina tam přelezla za ní. „Je to moc nebezpečné!“ křikla Eris na Kora. Safira se ohlédla a viděla, jak Kor strká Eris – s rukama stále spoutanýma vpředu – směrem ke člunům. Erisin pohled se spojil se Safiřiným, když se vytáhla do stejného člunu a posadila se na lavici naproti ní. Eris musela ze Safiřiných očí něco vyčíst, protože se její výraz
Ukázka elektronické knihy