PETRA K UBAŠKOVÁ
„Babi, Celestýna dneska večer věštila z koule.“ Ginevra Šestá se zatvářila zvídavě. „Ale?“ Potáhla z dýmky, hodila si nohu přes nohu a pohodlně si opřela záda. „Povídej.“ „Moc jsme tomu nerozuměly, nebo já určitě ne, ale viděla prý v kouli spoustu hadů. Taky mluvila o dávno zapomenutých místech a časech. O nějakém tajemství, které bylo ukované… hluboko pod zemí? Kde dřímají nějaké… stříbrné sny? Které někdo ztratil, ale znovu je získá, nebo tak nějak? O obracení věcí v prach…“ Babička se tvářila čím dál vážněji. Vypustila z úst obláček dýmu. „Pokračuj.“ „Něco, o tom, že odpověď najde ten, kdo ovládne hadí sílu.“ Babička odložila dýmku, založila ruce na prsou a podívala se někam mimo mě. „Tak takhle je to. Inu dobře.“ Na rozdíl ode mě vypadala, že je jí to proroctví naprosto jasné. Kývla na svého domácího skřítka. „Ještě nám dolej, Toníčku, prosím.“ Pohladila ho po hlavě ve špičaté čepičce. Domovníček se radostně zaculil, až mu ve tvářích naskočily dolíčky, malinké jako špendlíkové hlavičky. „Ty chudinky na mě už skoro zapomněly, ale ty jsi jim teď osvěžila paměť. A vůbec nejde jenom o čarodějky z Prahy.“ Napila se čaje. „Víš, něco málo ti prozradím, ale ještě ne všechno, protože nenadešel ten pravý okamžik. Skutečný důvod, proč se některé čarodějky tolik bojí, je jiný, než myslíš. Jsou totiž přesvědčené, že na Malé Straně je ukrytá tajná zbraň.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282315