Stín se pohnul v tutéž chvíli, kdy vystřelila, a v mihotavém světle pochodní se proměnil v rozmazanou šmouhu. Ellesa zaklela, protože šíp se otřel o střešní tašky a pak kamsi odlétl. Okamžitě nasadila další a natáhla tětivu — tak rychlými a zručnými pohyby, že se jimi vyrovnala nejlepším lučištníkům, jaké kdy Vélin viděl. Stín se pohyboval rychleji než kterýkoli člověk, přehnal se přes hřeben střechy a skočil právě v okamžiku, kdy Ellesin luk zadrnčel podruhé. Vélin sledoval, jak se stín zkroutil, neboť šíp zasáhl cíl, rozmazaná silueta se v letu točila kolem dokola a zdánlivě zpomalila ve vzduchu. Potom narazila do vnějšího opevnění a zřítila se na zem za ním. Vélin se vyšvihl na hradby a odolal nutkání seskočit dolů na střechu kasáren, protože věděl, že by si tak jedině zpřelámal obě nohy. Místo toho přiložil ruce k ústům a zahulákal na Severní gardu na nádvoří. „Pusťte psy ven z brány! Zajistěte, aby ho nezabili!“ Otočil se a seskočil z hradeb, sprintem seběhl ze schodů a vynořil se na nádvoří. Ellesa a ostatní mu byli v patách. Proběhl branou a sledoval štěkavou kakofonii psů, dokud nezahlédl celou smečku. Všechno to byli renfélinští lovečtí psi, každý vyso ký v kohoutku tři stopy, s dlouhým čenichem a silnými čelistmi. Smečka kroužila ve velkém chumlu kolem rozmazané, zmítající se postavy. Psi opakovaně vyráželi vpřed a snažili se svou kořist kousnout, ale bez zjevného úspěchu. Vélin viděl, jak rozmazaná silueta odhodila tři z nich pryč — letěli, obraceli se ve vzduchu a o několik yardů dál dopadli na zem s bolestným kňučením. Ale ve smečce bylo psů padesát a všichni byli neúnavní. Když se Vélin přiblížil, všiml si, že postava už není tolik rozmazaná a stává se z ní muž. Ještě párkrát se rozmazala a vyhodila do vzduchu několik dalších psů, ale pak se náhle zastavila, neboť na ni čtyři z nich skočili a sevřeli jí údy v čelistech. „Zklidněte se,“ zvolal seržant Jolna, jakmile se smečka začala stahovat kolem muže, aby ho zabila, a on se v jejím středu zmí◆ 98 ◆
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282221