98
wilbur
smith
&
tom
harper
•
tajemný
oheň
„Oklamali nás!“ vykřikl Gerard. Odstrčil Constance, namířil pistoli na prvního muže na žebříku a vystřelil. Útočníkův turban zrudl krví, kulka mu prorazila lebku. Pustil se a zřítil se mezi vojáky tísnící se dole. Ale po žebřících rozestavených po celé délce pevnostní zdi šplhaly stovky dalších a Gerard nemohl sám hradbu udržet. Na nádvoří vstávali vyděšení uprchlíci a vojáci, kteří neměli službu. Constance utekla. Gerard se ohlédl ke schodům, ale cestu mu zablokovali Indové, kteří již vylezli na hradby. Kolem nich stoupal kouř a probleskovaly ohnivé plamínky. Navábovi lukostřelci stříleli krátké hořící šípy do balíků látek a matrací, použitých k vyplnění trhlin ve zdi. Suchá tkanina okamžitě vzplála. Na Gerarda se vrhl do půl pasu svlečený válečník s těžkým zakřiveným mečem. Gerard se vyhnul ráně a podrazil útočníkovi nohy, pak mu mečem přesekl podkolenní šlachy a sprintoval ke schodům. V cestě mu stálo dobrého půl tuctu nepřátel toužících po krveprolití. Spatřili Gerarda a vycenili zuby v úsměvu. A zezadu se k němu blížili jiní. Nebylo úniku. Hradbu ozářily plameny. Jeden hořící balík látky se uvolnil a skutálel se před Gerarda. Oddělil ho sice od útočníků vpředu, ale ti za ním ho měli jako v pasti. Neměl jinou možnost. S divokou grimasou kopl do plamenů. Oheň mu ožehl nohu, ale Gerard si bolesti nevšímal. Cítil, jak bota narazila do smotané tkaniny zahalené plameny. Druhý kopanec posunul balík dopředu. Hradební zeď se šikmo svažovala k řece. Hořící balík se kutálel po svahu a nabíral rychlost, valil se jako ohnivá koule na útočníky, kteří před ním uskakovali. Někteří se přitiskli ke zdi, jiní v panice seskakovali na nádvoří a raději si zlámali nohy, než by riskovali smrtelné popáleniny. Gerard běžel za hořící tkaninou a rukou si chránil obličej před žárem. Byl plamenné výhni tak blízko, že cítil, jak mu na kůži naskakují puchýře, neodvážil se však zaostat. Už byl skoro u schodů. Indové za ním se přibližovali. Gerard skočil přes hranu zdi na schody. Dopadl někde doprostřed schodiště, překulil se, vyskočil a seběhl na nádvoří.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282206
99
wilbur
smith
&
tom
harper
•
tajemný
oheň
Obléhatelům se podařilo rozrazit bránu. Do pevnosti proudily tisíce nepřátel, brzdil je pouze masivní tlak těch, kteří se tísnili uvnitř – starci, ranění, ženy a děti, kteří hledali v pevnosti záchranu. Neměli nejmenší šanci. Navábovy jednotky je kosily jako trávu. Útočníci utrpěli během obléhání strašlivé ztráty a teď mstili padlé druhy s veškerou divokostí vítězné armády. „Ke mně! Všichni Angličané ke mně!“ Gerard i v té vřavě zaslechl Holwellův hlas burácející vzdorem. Nový guvernér se rozhodl ukončit své krátké funkční období čestněji a udatněji než jeho předchůdce. Shromáždil hlouček zaměstnanců Společnosti a věrných sepojů kolem vlajkového stožáru – a byla mezi nimi i Constance. Pohled na ni vlil Gerardovi do žil nové odhodlání. Probojovával se k ní, oháněl se mečem, sekal a bodal a srážel každého, kdo mu stál v cestě. Boj byl tak zoufalý, že ho jeden sepoj u vlajkového stožáru málem probodl bajonetem, protože ho hned nepoznal. Voják v posledním zlomku vteřiny sklonil bodák a vzápětí zavrávoral a chytil se za hrdlo, kam ho trefil nepřátelský šíp. Gerard zaujal jeho místo v obranné linii. Pohledem se střetl s Constance, ale jen na krátký okamžik, musel se bránit před svištící čepelí. Pohltila ho bitva. Nepřítel měl početní převahu tisíc ku jedné. Gerard přesto bojoval, sekal a odrážel každý výpad, který ho měl zabít. Holanďan, který se bil vedle něho, dostal kulku do hlavy a svalil se. Mladého podporučíka, který pracoval jako písař s Theem, vytáhli nepřátelé z řady a rozsekali ho na kusy před očima jeho druhů. Hlína nádvoří nasákla krví. Poslední obránci jeden po druhém odpadali. Hlouček mužů u stožáru bojoval téměř naslepo v kouři valícím se z hořících zdí. Na Gerarda se obořil muž s širokou šavlí. Zvedl meč, aby ránu odrazil, ale v unavené paži už neměl žádnou sílu a úder odblokoval jen neohrabaně. Náraz se přenesl z čepele na jílec a vysílená ruka meč pustila. Nepřítel o půl kroku ustoupil a rozmáchl se šavlí ke smrtící ráně. Gerard se proti němu ocitl bezbranný. Rána nedopadla. Muž tam stál jakoby celou věčnost, až mu Gerard málem chtěl vsugerovat, ať už to skončí. Pak útočník
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282206
100
wilbur
smith
&
tom
harper
•
tajemný
oheň
ustoupil o další krok a sklonil šavli tak, že mířila soupeři na prsa. Gerard těžce vydechl. Je to snad nějaká past? Masa vojáků natlačených kolem hrstky obránců se pomalu stahovala, vzduchem zněly řízné povely. V pozoruhodné ukázce disciplíny se vojáci rovnali do řad na nádvoří plném zmasakrovaných mrtvol. Rozezněly se trubky, zaduněly bubny. Říční bránou vpochodoval od nábřeží oddíl gardistů a utvořil kordon, který směřoval k volnému prostranství před budovou písařů. Muži jim spěšně odklízeli z cesty mrtvá těla. „Kapitulovali jsme?“ ptal se Gerard, ale nikdo ho neslyšel. Za zvuků trubek vešel do pevnosti tucet černých afrických otroků, na ramenou nesli nosítka tak obrovská, že se sotva protáhla úzkou bránou. Na nich si v hromadě napěchovaných polštářů hověl muž v bílé hedvábné róbě. Měl pohledný, téměř ženský obličej, masité rty a tvrdýma očima za dlouhými řasami bez nejmenší známky lítosti pozoroval dobyté území. Za ním jeli tři muži na dokonale vyhřebelcovaných koních s bohatě zdobenými postroji a stříbrnými třmeny, které cinkaly jako rolničky. Dva byli vysoce postavení Indové s rouchy vyšívanými zlatem a perlami a obřadními dýkami zasunutými za šerpami. Třetí byl – k Gerardovu nezměrnému překvapení – Evropan s temnýma očima a zahnutým nosem, oblečený v uniformě generála francouzské armády. Otroci se zastavili. K nosítkům přiběhli sluhové a rozvinuli koberec, aby si naváb na zakrvácených kamenech neušpinil nohy. Jiní sloužící přinesli trůn potažený tygřími kožešinami. Naváb sestoupil z nosítek a posadil se na trůn. Přejel očima zničenou pevnost a promluvil hlasitě a pevným hlasem, aby ho slyšeli všichni přítomní. Nepochybně chválil jejich odvahu a úspěch. Často ho přerušoval jásot vojáků a provolávání Allahu akbar. Vojáci strhli ze stožáru potrhanou britskou vlajku a nahradili ji navábovou zástavou. Panovník obrátil zrak k zajatcům a pokynul jim, ať přistoupí blíž. „Drž se vzadu,“ špitl Gerard Constance. „Nesmíš připustit, aby si tě všiml.“
Ukázka elektronické knihy