„Cizinec!“ bručí jeden z nich. „Nic nemám!“ ukazuji prázdné ruce. „Každý něco má!“ trvá na svém a přistupuje blíž. Ohrožuje mě nožem. Ustupuji do strany a využívám špatných povětrnostních podmínek. V písečném větru jej obcházím a Silou odhazuji mezi jeho kumpány. Ti stačili uhnout a on dopadl do písku. „Někdo přijde k úrazu!“ „K tomu nemusí dojít,“ snažím jim jejich úmysly rozmluvit, ale nedali si říct a znovu na mě zaútočili. Meč připomínající samurajskou katanu prosviští těsně kolem mě. „Varoval jsem vás!“ vykřikuji a používám svou Sílu naplno. Odarina s mečem neviditelnou silou odhazuji do strany. Stejně tak jako útočníka držícího v ruce zbraň. Další Odarin svírá hůl. Zastavuji ho ve chvíli, kdy se rozmáchne. Rovněž ho srážím ho k zemi. Dopadne do písku a snaží se vstát. „Kdo jsi?“ ptá se Odarin s mečem. Zvedá se ze země. „Jsem ten, kterého jste měli nechat být,“ odpovím a pohybem ruky mu zlomím vaz. Muž se svalil do písku. Ostatní kumpáni jako by ožili. Očekával jsem, že mě nechají na pokoji a utečou. Opak byl však pravdou. Rozzuřili se a vyrazili proti mně všichni tři najednou. „Všechny tři nezvládneš!“ hrozí jeden z nich. „Netušíte, s kým máte tu čest!“ zavrčím a použiji znovu Sílu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282179
Mé ruce směřují k zemi. Vytvořil jsem písečný vír a vyslal ho proti nim. Lupiči začali máchat rukama. Už to vypadalo, že díky maskám které mají, se jim nic nestane. „Masky přece nepotřebujete!“ Zesiluji Sílu a písečný vír na ně působí tak silně, že je postupně zbavuje všech ochranným pomůcek, které mají na obličeji. Masky odlétají jako první. Hned poté pokrývky hlavy. Písek se jim dostává do očí, do úst. Motají se mezi sebou. Křičí a strkají do sebe. Najednou se ocitají všichni na zemi. „Varoval jsem vás a vy jste neposlouchali!“ pronáším. Cítil jsem, jak se ve mně hromadí hněv. Něco takového neznám. Co se to děje? „Pomóóóc!“ žadoní lotři o život po pás zasypaní v písku. Vypadalo to jako by se v něm topili. „Lítost není na místě!“ odsekl jsem a na dobro ukončil jejich trápení. Těla zmizela v písku. *** Vítr pomalu ustupoval. Začínám rozpoznávat budovy zdejší osady. Vyhlédl jsem si boudu, kde svítil nápis REE’s. Před vstupem si všímám hologramu muže s buřinkou, který si broukal nějakou písničku. Ten hologram je poškozený, proto se několikrát vypnul a zapnul. „Ještě to nikdo neopravil,“ ozývá se mužský hlas za mnou. „Možná by bylo lepší ho vypnout,“ dodávám. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282179
„Zkusíme to říct majiteli klubu.“ „Znáte se?“ ptám se seriózního pána v modro-šedivém oděvu. Mířil do stejných dveří jako já. „Každý ho tu zná.“ „Aha.“ „Nejste zdejší, že?“ „Ne.“ „Za prací nebo za zábavou?“ „Co prosím?“ „Proč jste tady?“ „Někoho hledám.“ „Koho?“ Jeho zájem, který hraničil se zvědavostí, se mi nelíbil. „Mají tu nezávadnou vodu?“ změnil jsem téma. „Ano, ale připlatíte si.“ Pokrčím rameny a vstupuji dovnitř. „Mohu vám doporučit…“ Hlas muže se začíná ztrácet v hluku, který se spustil ve chvíli, kdy se otevřely dveře. „Hele, bacha!“ osočil se na něj mladík, který se držel s nějakou holkou. Ustupuji stranou, aby mohli projít. Ta holka s modrým obličejem se zazubila a já věděl, že tenhle hoch se už k nám nepřipojí. Jestli se do něho pustí těmi ostrými zuby, nezbude z něho nic. Pokračuji po schodech dolů. Obsazuji hned první volný stůl. Vzápětí se u mě objevuje sympatická obsluha. 100 Ukázka elektronické knihy