98
M ay M c G o l d r i c k
•
Rebelka
z
Vysočiny
„Jeďte, Jean!“ křikl, když se Davidson svalil z koně na zem. Vůz se rozjel tak rychle, jako by ho táhlo čtyřspřeží. To už se k nim nesl ryk Skotů, kteří se hnali přes pole. Vojáci začali střílet, ale neúčinně, a než by tasili šavle a bili se až do konce, raději obrátili koně a dali se na útěk. Prchali po cestě v čele s Hudsonem a pronásledovateli v patách. Cinaed by se k nim rád připojil. Tělo ho však zrazovalo a nejdůležitější bylo dostat Isabellu co nejdál od Hudsona. Když se blížili k ohbí cesty, pustil ji, aby se mohla napřímit. Teprve pak si všiml, že je celá od krve. „Postřelili tě!“ Ještě zahlédla, jak od kopyt koňů, na nichž Skoti pronásledovali husary, létá bláto, pak jí zmizeli z dohledu. Ztuhla, zadržovala dech, zatímco jí Cinaed ohmatával paže a přední stranu šatů. „Kde jsi zraněná? Proboha, tolik krve…“ Natočil jí hlavu ke straně a otíral rudé stružky z hrdla. Snažil se soustředit, ale ránu nemohl najít. I vážně zraněný a zesláblý horečkou projevil tváří tvář ozbrojeným jezdcům spoustu odvahy a jasného úsudku, teď ho zas stravovaly obavy z jejího zranění, říkala si Isabella. Z přemítání ji vytrhlo, když se pokoušel rozepnout knoflíčky jejích šatů, aby se podíval, kde krvácí. Střelné poranění nikdy neměla, ale z lékařské praxe věděla, že by jistě někde v těle cítila palčivou bolest. „Nejsem zraněná. Je mi dobře. To musí být tvoje krev.“ Odstrčila jeho ruce a zatlačila mu na ramena, aby se položil; chtěla se podívat, kde je zraněný on. Nejdřív ji napadlo, že se mu znovu otevřela rána na prsou. Vůz tvrdě nadskakoval na blátivé cestě. „Jestli jste už skončili s tím osaháváním,“ křikla Jean přes rameno, „ráda bych věděla, kterej z vás vlastně umírá. A jestli nemáte jinej plán, tahle stará herka nás doveze do Inverness.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282128