Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282024
15 Vzbudil mě táta. Zaklepal na dveře a pomalu vstoupil. Nesl tácek s čajem, ze kterého se ještě kouřilo. „Tak co, chlape, žiješ?“ Zamručel jsem a zakašlal. Hlava mi třeštila, jako by mi do ní celou noc někdo bušil kladivem. Už si ani nevzpomínám, jestli jsem někdy byl tak unavený jako tehdy ráno. Táta položil čaj na noční stolek a sedl si na kraj postele. „Schválně jestli víš, v koliks včera večer přišel?“ Pokrčil jsem rameny. „Asi o půl jedenáctý.“ Ve tváři mu pohrával pobavený úsměv. „A schválně jestli víš, v koliks včera večer zvracel?“ Začalo mi bušit srdce. „Asi o minutu pozdějc,“ zasmál se táta, aniž čekal na odpověď. Potom ale zvážněl. „Hele, jsi už dost
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282024
velkej, abys měl trochu rozumu. Mně ani mámě nevadí, že se couráš po venku. Ale jestli chceš být pryč i za tmy, tak nám buď řekneš, v kolik přesně se vrátíš, nebo si s sebou budeš brát mobil. A jestli si sem tam chceš něčeho loknout, slib nám, že už to nikdy nepřeženeš jako včera.“ Chvíli jsem na tátu bez dechu civěl. „Slibuju,“ vysoukal jsem pak ze sebe. Doufal jsem, že mi z úst nebude cítit marihuana. „To jsem rád,“ řekl táta a pak po mně zamrkal. „Tak co jste včera pili? Pivo, nebo tvrdej?“ Rázem jsem opět cítil, jak hrozně vyprahlo mám v krku. „Pivo,“ hlesl jsem. „Kolik?“ Dech se mi zrychlil. Začalo mě brnět v konečcích prstů. „Asi dvě nebo tři plechovky.“ „Dvě nebo tři plechovky a hned zvracíš? To se máš ještě hodně co učit,“ rýpnul do mě táta. „To je všechno?“ Vnímal jsem, jak se mi samým studem hrne do tváří krev. „Jo,“ zachraptěl jsem. „To je všechno.“ „Tak si vypij ten čaj,“ řekl táta a vstal k odchodu. „Udělá ti dobře.“ Když za sebou zabouchl dveře, ještě jsem chvíli ležel. Trochu jsem upil z hrnku, důkladně si vyčistil zuby a šel se do kuchyně nasnídat. Máma pobíhala kolem a vytírala podlahu. Když mě uviděla, zvolala: „Tak co, ty náš ožralo?“
102 Ukázka elektronické knihy