Určitě ti zavolají ještě jednou. Kdyby to byl někdo jiný, třeba z rodiny… prosím tě, ukonči hovor. Později si s ním popovídáš osobně. Dobře?“ „Dobře. Takže my už končíme?“ V hlase jí zazněl závan smutku. „Jenom prozatím. Potom se ještě ozvu. Budu si průběžně volat s nimi i s tebou.“ „Dobře. Děkuju vám za povzbuzení! A nemějte mi za zlé, že jsem občas byla hnusná.“ „To rozhodně nemám, Miško. Jsi skvělá a statečná holka! Ty to dokážeš, vím to! Dobře, teď už to položím a ty čekej na další hovor.“ „Ano, budu. Ještě jednou vám děkuju.“ „Není za co. Ahoj, moje malá.“ Jarská rychle zavěsila. Peter Takáč nevěřícně zavrtěl hlavou. „Má obsazeno. Věřili byste tomu?“ Nakonec se rozhodl, že dívce zavolá on. Chlapi kolem něj se drsně zasmáli. Nízké mraky doléhaly na okolní členitou krajinu ještě více a vítr zesílil. Tam někde nahoře se teď nacházela promrzlá dívka… muselo to být smrtící. Uvědomoval si to asi každý, ale k vyslovení podobné pravdy nebyla ani snaha, ani chuť. „Zkus to ještě jednou,“ vyzval ho Sýkora. „Možná tísňové volání, nebo někdo z rodiny. Dneska bude mít horkou linku.“ Peter Takáč tedy chvíli počkal a pak zmáčkl zelené tlačítko a trpělivě polykal naprázdno. Přemýšlel o tom, proč nakonec zavolal on. Sám to netušil. Prostě se rozhodl. Telefon začal vyzvánět. „Je to tady. První kontakt s hledanou,“ zabručel tiše, jen pro sebe, když se konečně dočkal. „Ano? Prosím?“ ozvalo se sotva slyšitelně na druhém konci. „Ahoj, Miško! Tady Peter Takáč, velitel hasičského a pátracího týmu, který právě stojí na úpatí kopce, na konci Korně, a je připra-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS282021