98
christian jacq
ramses
•
bitva u kadeše
Podle názoru diplomata Aši nebylo znovudobytí Amurru otevřeným válečným aktem, ale kolik z nich přesto pod krvavě zbarveným sluncem zaplatí životem? Mnozí doufali, že se král spokojí s Megiddem a vydá se na zpáteční cestu. Ramses však své armádě dopřál jen krátký odpočinek a vydal rozkaz k další vysilující cestě. Průzkumník projel tryskem podél kolony a zastavil prudce před Ramsesem. „Jsou tam, na konci té stezky, mezi útesem a mořem.“ „Je jich hodně?“ „Několik stovek mužů ozbrojených kopími a luky. Jsou schovaní v křoví. Hlídají cestu podél pobřeží, takže je napadneme zezadu.“ „Jsou to Chetité?“ „Ne, Veličenstvo, lidé z provincie Amurru.“ Ramses byl na rozpacích. Jakou past egyptské armádě přichystali tentokrát? „Veď mě.“ Zasáhl generál vozatajstva. „Faraón se nesmí vystavovat takovému riziku.“ Ramsesův zrak vzplanul. „Musím vidět, posoudit a rozhodnout.“ Král následoval průzkumníka. Na konci cesty šli pěšky a pustili se po svažitém terénu, pokrytém vratkými kameny. Ramses se zastavil. Moře, cesta vedoucí podél pobřeží, změť křoví, ukrytý nepřítel, strmý břeh… Žádné místo, kde by se mohly shromáždit číhající chetitské síly. Obzor však byl zakryt dalším útesem. Byly v této značné vzdálenosti ukryty desítky anatolských bojových vozů, schopných obrovskou rychlostí zasáhnout? Ramses měl v rukou životy svých vojáků a ti byli zárukou egyptské bezpečnosti. „Rozvineme se,“ zašeptal. * * *
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281977
99
christian jacq
ramses
•
bitva u kadeše
Pěšáci knížete Amurru podřimovali. Jakmile se od jihu objeví na cestě podél pobřeží první Egypťané, využijí momentu překvapení a pobijí je. Kníže Bentešina použil taktiku, kterou mu přikázali chetitští instruktoři. Byli přesvědčeni, že se Ramses, na jehož cestě byla uchystána řada překážek, stejně nedostane až sem. A kdyby se mu to přece jen podařilo, jeho vojsko by bylo oslabeno do té míry, že tato poslední nástraha by ho lehce zneškodnila. Bentešina, obtloustlý padesátník s krásným černým vousem, neměl Chetity rád, ale bál se jich. Amurru byla tak blízko zóny jejich vlivu, že nebylo v jejím zájmu své mocné sousedy nějak dráždit. Kníže byl samozřejmě egyptským vazalem a odváděl faraónovi příslušné dávky. Ale Chetité si to už nepřáli a požadovali, aby se vzbouřil a zasadil vyčerpané egyptské armádě poslední ránu. Knížeti vyschlo v hrdle, a tak požádal svého sluhu, aby mu přinesl chladné víno. Bentešina seděl ve stínu jeskyně v pobřežním útesu. Sluha udělal jen několik kroků. „Pane… Podívejte se!“ „Pospěš si, mám žízeň.“ „Podívejte, tam na útesu… Stovky, tisíce Egypťanů!“ Bentešina ohromeně vstal. Sluha nelhal. Po stezce vedoucí na pobřežní rovinu sestupoval nějaký vysoký muž s modrou korunou na hlavě a v suknici vrhající zlaté odlesky. Po jeho pravici kráčel mohutný lev. Nejdříve jen někteří, ale brzy všichni libanonští vojáci otáčeli hlavy a zírali na stejnou podívanou jako jejich velitel. Spáči byli zhurta probuzeni. „Kde se skrýváš, Bentešino?“ ozval se vážný a mocný Ramsesův hlas. Třesoucí se kníže předstoupil před faraóna. „Nejsi snad mým vazalem?“ „Veličenstvo, vždycky jsem Egyptu věrně sloužil!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281977
100
christian jacq
ramses
•
bitva u kadeše
„Proč mi tedy tvoje armáda strojí léčky?“ „Mysleli jsme… bezpečnost naší provincie…“ Nebesa naplnil hluchý zvuk podobající se vzdálenému dusotu. Ramses pohlédl k obzoru, směrem k poslednímu útesu, za kterým se mohly ukrývat chetitské vozy. Pro faraóna nastala chvíle pravdy. „Zradil jsi mě, Bentešino.“ „Ne, Veličenstvo! Chetité mě přinutili, abych je poslechl. Kdybych odmítl, zabili by mě! Mne i můj lid. Čekali jsme na váš příchod, abychom byli osvobozeni od jejich útlaku.“ „Kde jsou?“ „Odjeli, přesvědčeni, že vaše armáda se sem dovleče už jenom v cárech, pokud vůbec zdolá všechny ty překážky postavené jí do cesty.“ „Co je to za podivný hluk?“ „Ten vzniká tím, když se z moře valí obrovské vlny a rozbíjejí se o útes.“ „Tvoji muži jsou připraveni svést se mnou bitvu. Moji jsou odhodláni bojovat.“ Bentešina padl na kolena. „Jak je smutné, Veličenstvo, sestoupit do země ticha, kde vládne smrt! Sídlo těch, kdo tam přebývají, je tak hluboko, že jejich hlas k nám už nedolehne, protože tam nejsou okna ani dveře. Žádný sluneční paprsek neprozáří temnou říši zesnulých, žádný vánek neosvěží jejich srdce. Do těch hrozných končin nechce nikdo odejít. Snažně prosím faraóna za prominutí! Nechť jsou lidé Amurru ušetřeni a nechť vám dále slouží.“ Jakmile libanonští vojáci viděli, že jejich pán se podrobil, odhodili zbraně. Když Ramses zvedl Bentešinu, který se před ním hluboce uklonil, ze země, vytryskly z hrudí Egypťanů i jejich staronových spojenců výkřiky radosti. * * *
Ukázka elektronické knihy