nachází ve schránce obálku s černým pruhem adresovanou Honzovi a následuje rychlá válečná porada s Terezou. Pár dní odkladu snad neuškodí, na tom se obě shodnou. Následující dny se pak podobají jeden druhému. Tvrdohlavá dcera jde se zaťatými zuby za svým hlavním cílem. Připomíná �m svého buldočka, zakousne se a nepus�. Náhle to jde; denně cvičí, nakupuje, věnuje se domácnos�. A za pomoci kamarádky jezdí pravidelně za Honzou. Až si Ema v bytě začíná připadat zbytečná. Je další páteční podvečer a rozzářená Tereza jí sděluje novinku: „Honzovi je líp. Byla to myokardi�da po té chřipce, našli mu prý v krvi zbytky nějakých enzymů. Má an�bio�ka a leží už na běžném pokoji. V pondělí možná půjde domů.“ Ema je však opatrnější. „Holka, aby toho na sebe nenaložil víc, než může zvládnout!“ „Mami, on přece ví, co dělá!“ „Jen aby,“ matka její nadšení nesdílí; jakkoliv chápe, že dnes už je jiná, uspěchanější doba. A co že to dcera ještě povídala? Něco o stěhování a o tom, že jde balit. Nepomátla se? Ne, ta jen následující dva dny cosi třídí ve svém i Honzově pokoji. A v neděli večer se přidá i pomoc ochotného souseda se synem, kteří podle pokynů Terezy stěhují věci z pokoje do pokoje, z místa na místo. Konečně je výsledek uspokojivý a obě ženy v bytě osiří. „To bereš teda hopem,“ rýpne si Ema. „Nastěhovat si ho hned k sobě.“ „Ale mami, mysli moderně, to je dneska běžný!“ „Zato ty jsi hrozně moderní! Třeba ty tvý pušapky, vypadly na mě hned, jak jsem otevřela skříň. A vsadím se, že jednu máš teď na sobě!“ „No jo a co má být? Já se s nima přece netajím,“ usmívá se Tereza. „Dárek od Báry, byly jí malý.“ „Holka, holka…“ Ema si jen povzdechne. Dnes, nebo zítra? To je hlavní otázka následujícího dne. Tereza s fenkou se právě vrací z procházky, když pípne dívčin mobil. „Jupí!“ ozývá se její
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281973