ŠLA JSEM FOTIT VLKY O ÚPLŇKU. BYL DOSLOVA KŘIŠŤÁLOVÝ VZDUCH A STRAŠNÁ ZIMA. MYSLELA JSEM NA TO, JAK TO MÁM S TĚMI MUŽI, PROČ SI TAK VYBÍRÁM, PROČ JSEM TAK HLADOVÁ PO LÁSCE. UVÍZLA JSEM V NAIVNÍCH PŘEDSTAVÁCH O JEDINEČNÉ LÁSCE A DOKÁŽU SI JE PROMÍTAT DO KDEJAKÉHO MUŽE. PAK JSEM ZKLAMANÁ, ŽE NECITÍ TO CO JÁ. ZLOBÍM SE NA NĚJ, ŽE JE SRAB, ŽE NENÍ ZODPOVĚDNÝ ZA TO, CO SI OCHOČÍ (TÍM MYSLÍM SEBE) A ŽE PAK UTÍKÁ. PTALA JSEM SE SAMA SEBE: CO SE DĚJE? V ČEM TO VÁZNE? TO TO NIKDY NESKONČÍ? KOMU PATŘÍ TA ZLOBA, TO NEUSTÁLÉ ZKLAMÁNÍ? BĚŽELA JSEM S TEŽKÝM BATOHEM, PROTOŽE BYLA STRAŠNÁ ZIMA, UKLOUZLA JSEM A SPADLA... VZPOMNĚLA JSEM SI NA OTCE, JAK MI CHYBÍ, A ROZPLAKALA SE JAKO MALÁ. NAJEDNOU JSEM NA DRUHÉM KOPCI UVIDĚLA DVA VLKY... ALE JAK JSEM BREČELA A TŘÁSLA SE, NEMOHLA JSEM MOKRÝMI A ZMRZLÝMI PRSTY ANI VYTÁHNOUT FOŤÁK.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281908