ŠLA JSEM FOTIT VLKY O ÚPLŇKU. BYL DOSLOVA KŘIŠŤÁLOVÝ VZDUCH A STRAŠNÁ ZIMA. MYSLELA JSEM NA TO, JAK TO MÁM S TĚMI MUŽI, PROČ SI TAK VYBÍRÁM, PROČ JSEM TAK HLADOVÁ PO LÁSCE. UVÍZLA JSEM V NAIVNÍCH PŘEDSTAVÁCH O JEDINEČNÉ LÁSCE A DOKÁŽU SI JE PROMÍTAT DO KDEJAKÉHO MUŽE. PAK JSEM ZKLAMANÁ, ŽE NECITÍ TO CO JÁ. ZLOBÍM SE NA NĚJ, ŽE JE SRAB, ŽE NENÍ ZODPOVĚDNÝ ZA TO, CO SI OCHOČÍ (TÍM MYSLÍM SEBE) A ŽE PAK UTÍKÁ. PTALA JSEM SE SAMA SEBE: CO SE DĚJE? V ČEM TO VÁZNE? TO TO NIKDY NESKONČÍ? KOMU PATŘÍ TA ZLOBA, TO NEUSTÁLÉ ZKLAMÁNÍ? BĚŽELA JSEM S TEŽKÝM BATOHEM, PROTOŽE BYLA STRAŠNÁ ZIMA, UKLOUZLA JSEM A SPADLA... VZPOMNĚLA JSEM SI NA OTCE, JAK MI CHYBÍ, A ROZPLAKALA SE JAKO MALÁ. NAJEDNOU JSEM NA DRUHÉM KOPCI UVIDĚLA DVA VLKY... ALE JAK JSEM BREČELA A TŘÁSLA SE, NEMOHLA JSEM MOKRÝMI A ZMRZLÝMI PRSTY ANI VYTÁHNOUT FOŤÁK.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281908
DRUHÝ DEN JSEM ZASE ČEKALA NA VLKY. STOPOVALA JSEM JE. ČEKALA JSEM NA NĚ. JEDNOHO DNE RÁNO, ZROVNA NA MIKULÁŠE, VYBĚHLA Z LESA CELÁ SMEČKA. CELOU PŮLHODINU MI DOVOLILI, ABYCH JE POZOROVALA, JAK SI HRAJÍ VE SNĚHU, A JÁ JSEM BYLA ŠŤASTNÁ. CÍTILA JSEM SE JAKO MALÁ HOLČIČKA, MALÁ KAŠA, KTERÁ RÁNO NA MIKULÁŠE VSTANE A V BOTĚ JI ČEKÁ DÁREČEK. CÍTILA JSEM NĚCO KRÁSNÉHO, O ČEM JSEM SNILA, ALE ČEMU JSEM UŽ NEVĚŘILA, ŽE SE MŮŽE SPLNIT... ŽE TA LÉTA, TO VŠECHNO TĚŽKÉ, PŘED ČÍM JSEM MUSELA STANOUT TVÁŘÍ V TVÁŘ – NEMOC, BEZNADĚJ, BOLEST A PRÁZNOTA – TO VŠE MĚLO SMYSL. JAKOBY VŠECHNY TY CESTY VEDLY K TOMUTO OKAMŽIKU.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281908
CÍTÍM TY KOSTI, SUŠÍM JE NA SLUNCI A VE SVĚTLE MĚSÍCE. KAŽDÝ VEČER POD NIMI PEČLIVĚ ROZDĚLÁVÁM OHEŇ, NASLOUCHÁM SOBĚ, VĚTRU. OŽIVUJU MRTVÉ KOSTI, KTERÉ SE PROMĚNÍ V ŽIVÉHO VLKA. KDYŽ VLK ZAHLÉDNE ZÁBLESK SVĚTLA MĚSÍCE, PROMĚNÍ SE VE SMĚJÍCÍ SE ŽENU – ŽIVOU, PLNOU INSTINKTU. SBÍRÁNÍ KOUSKŮ DUŠE. KOUSKŮ NAŠÍ OSOBNOSTI. POTŘEBOVALA JSEM TEN PROCES SBÍRÁNÍ. MEDITACE U OHNĚ MI POMOHLA NAJÍT PSYCHICKOU ROVNOVÁHU A VZPOMÍNKY NA PŘEDKY. DOCHÁZELO K OČIŠTĚNÍ LINIE MÉ VLASTNÍ HISTORIE, ZAPSÁNÍ NOVÉHO PŘÍBĚHU. PROTOŽE KOSTI JSOU JAKO SEMÍNKA... MOHOU OŽIVIT MRTVOU ZEM.
JSEM SAMA SE SEBOU. SBÍRÁM VLČÍ KOSTI. SKLÁDÁM Z NICH CELEK. TAHÁM TĚŽKÉ KOSTRY K CHALUPĚ, VE KTERÉ BYDLÍM, ČISTÍM JE, SUŠÍM ZAVĚŠENÉ NA STROMĚ. VYRÁBÍM Z NICH HUDEBNÍ NÁSTROJE. HRAJU NA NĚ. ZPÍVÁM PÍSNĚ DUŠE. SBÍRÁNÍ KOSTÍ VYCHÁZÍ Z LEGENDY O LA LOBĚ: ŽENĚVLKU. SBÍRÁM KOSTI, JAKO KDYBYCH CHTĚLA POSBÍRAT ČÁSTI SEBE SAMÉ. JEŠTĚ NEVÍM, CO TO DĚLÁM. INTUITIVNĚ CÍTÍM, ŽE TO K NĚČEMU VEDE... HRABU SE V ZEMI, VYTAHUJU, CO JE DO NÍ VROSTLÉ. MYSLÍM U TOHO NA TO, CO JE V MÉM ŽIVOTĚ UŽ MRTVÉ, CO MI NESLOUŽÍ, CO MI NEPŘINÁŠÍ NIC DOBRÉHO.
PŘEMÝŠLÍM O TOM, CO SE RODÍ NOVÉHO, CO POTŘEBUJE MOJI ZVLÁŠTNÍ POZORNOST A PÉČI A CO S TOHO MÁ JEŠTĚ ČAS.
100 Ukázka elektronické knihy