¦¦První cesta od „já“ k „my“ Cesta všímavosti, bdělé přítomnosti je způsob, jak spojit oddělené. Je to cesta, jak spojit hlavu a srdce, propojit sebe sama a spojit se s ostatními, s ekosystémem. Každý den jsme chyceni labyrintem myšlenek, točících se v kruhu. Jsme doslova obíráni o vzácnou energii tím, že se zabýváme stále dokola něčím, co je stejně už pryč, co je minulostí, co proběhlo, změnit se to nedá a my přebýváme tam někde, v čase před dvěma dny, anebo v čase až… Až budeme tam a tam, až se stane to a to, až půjdeme domů, až… až… A kde je teď? Unikáme z přítomnosti, protože je příliš těžká, než abychom ji unesli. Bdělá přítomnost či také anglicky mindfulness nám může pomoci navodit stav, který známe, jen jsme na něj v tom rychlém tempu života zapomněli. Je to životní stav, kdy jsme plně v současném okamžiku, kdy přijímáme vše takové, jaké to je, bez hodnocení, bez kritiky, bez závoje předsudků. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281901
Ve prospěch ekosystému
Všímavost není od toho, aby nás zbavila myšlení. Učí nás soustředit se na něco, co je za myšlením. Myšlení je skvělá a velmi důležitá věc, ale je důležité se naučit myslet správně. Když nebudeme pozorní, pak se myšlení stane dominantou našeho života a zapomeneme na hlubší vrstvy ponoru. Mindfulness nás vede za naše jméno, za naše názory, za pocity nenávisti i slasti. To je místo naší intuice, kreativity, nikdy nevysychající studny nápadů, místo, kde lze načerpat energii, a místo, kde se lze učit z budoucnosti. Bdělá přítomnost nás přivádí do stavu, kdy víme, kdo jsme. Pomáhá nám kultivovat pochopení pro to, kdo doopravdy jsme, a dovolí nám plně ocenit a radovat se ze života. Existují různé techniky, které můžeme praktikovat, ale je potřeba u toho nezapomenout na jednu věc: Když ukazujeme prstem na Měsíc svítící na tmavé noční obloze, ten prst je jen něco, co ukazuje na Měsíc, ale není Měsícem. Je potřeba nezapomenout, že všímavost, mindfulness, není tím cílem, je to jen pomocník, který nám slouží k tomu, dostat se do přítomnosti a tam objevit, co se skrývá za závojem našeho bytí. Zenový příběh Univerzitní profesor přijel za zenovým mistrem, aby se jej zeptal, co je zen. Přečetl toho velmi mnoho a teď byl připraven se dozvědět, co to dooprav‑ dy je. Zenový mistr pozval profesora ke stolu, přichystal vše na přípravu zeleného čaje a posadil se ke stolu proti němu. Naléval z konvice čaj svému hostu, ale když byl hrneček plný, lil dále, až začal přetékat, čaj tekl po stole a na podlahu. Profesor vykřikl: „Co to děláte, to nevidíte, že hrneček je již plný?“ Mistr řekl: „Dělám to samé, co vy. Jak můžete očekávat, že k vašim znalostem přidám ještě další, když je již váš rozum zcela přeplněn?“ My se všichni pokoušíme schovat za nějaký názor, mínění, úsudek. Tím zatěžujeme a přetěžujeme svoje hlavy a mozky. Je velmi těžké nemít 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281901
názor, nechat věci plynout a jen být, když žijeme ve společnosti, která nás neustále nutí mít nějaký názor a používat myšlení jako univerzální lék na všechno. Cesta, jak z toho ven, je nebýt svým vlastním názorem – můžeme jej mít, ale nesmíme jím být. My nejsme svými názory, my jsme my a názory jsou něco jiného než my. Stejně tak myšlenky jsou jen myšlenkami a my jsme my. Nejsme tím prstem ukazujícím na Měsíc. Je dobře mít názory, ale když se s nimi spojíme, nejsme schopni přijmout něco nového. Abychom se přiblížili stavu, jak nebýt svým vlastním názorem či myšlenkou, je nutné být v přítomnosti: yy yy yy yy yy yy yy yy
Když sedíte, jen seďte. Když jíte, jen jezte. Když jdete, jen jděte. Když mluvíte, jen mluvte. Když posloucháte, jen poslouchejte. Když se něčeho dotýkáte, jen se dotýkejte. Když myslíte, jen myslete. Když zpíváte, jen zpívejte.
A užívejte si každý okamžik svého života, ať je jakýkoli. Narayan Liebenson
Vezměme například chůzi: když jdeme, často myslíme na něco, co bude nebo co bylo. Nebo se strachujeme, že přijdeme pozdě, nebo přemýšlíme, co bude, až dorazíme na místo. Být si zcela vědom svého těla, uvědomovat si, jaké to je, když klademe chodidla na zem, jaké pocity při tom má naše tělo, uvědomovat si pouze to, že jdeme, to je pravé umění přítomné chůze. A až dorazíme na místo, zase pokračujeme v umění být přítomen. Uvědomujeme si, že tam jsme a co se tam děje, a nemyslíme na to, co se nám cestou přihodilo, nekonečně o tom 100 Ukázka elektronické knihy