MATKY, DCERY A KOMPLIKOVANÉ VZTAHY
jako „Nemůžeš s tím počkat?“ Otevřela jsem všechna okénka a ona je zase zavřela. Vyvodila jsem z toho, že mě matka nerespektuje, a dokonce mi chce poškodit zdraví. Ona z toho vyvodila, že ji kritizuju a snažím se ji ovládat. Nakonec jsem se rozhodla zkusit nastavit hranici pro případy, kdy mě požádala, abych ji někam odvezla. Den předtím jsem vyslovila žádost: „Mami, ocenila bych, kdybys mi nekouřila v autě. Když si budeš chtít zakouřit, zastavím ti, abys mohla vystoupit a dát si cigaretu venku.“ Matka souhlasila. Jindy, když řídila ona, jsem navrhla: „Mami, jestli chceš v autě kouřit, nevadí, já pojedu svým.“ Všimněte si, že jí forma mé žádosti umožňovala pokračovat v kouření, a já jsem se nemusela rozčilovat a hledat v tom nějaké významy. Nesnažila jsem se ani ovládat její chování, ovládala jsem jen to svoje. Máme-li dobré a zdravé hranice, nemusíme akceptovat důsledky cizího chování, protože místo toho upravujeme své vlastní chování. Hranice založené na hodnotách podporují laskavost k sobě samé, péči o sebe a odpovědnost za sebe. Posadí vás zpátky za volant vašeho života a dovolí vám získat zpátky moc, kterou jste přenechala své matce. Pomůžou vám mít ji ráda a akceptovat ji takovou, jaká je, a jí dovolí chovat se přesně, jak sama chce – a zároveň se můžete postarat sama o sebe a vyhovět svým potřebám. Mnoho žen nechce ve svém vztahu s matkou nastavovat hranice, protože se bojí, že by tím riskovaly ztrátu vztahu, nebo by jim matka řekla „ne“ a dál by jejich psychické i fyzické hranice narušovala. (Dlouho jsem na tom byla stejně.) Mají strach, že když se začnou starat samy o sebe a řeknou pravdu, matku rozzlobí (a potom to nebudou moct zvládnout). Aby se vyhnuly riziku, žádné hranice si nenastaví a zůstávají ve vztahu založeném na lžích a nenávisti. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281900
Neubližuj, ale nedej se: jak nastavit a udržovat bezchybné hranice
Mé nejlepší tipy na hranice 1. Rozhodněte se, že se máte ráda, máte k sobě úctu a vážíte si sama sebe natolik, abyste určila hranice, a také máte ráda ostatní, respektujete je a vážíte si jich natolik, abyste je naučila, jak být s vámi. 2. Jasně určete, čeho si ceníte, protože vaše hranice budou právě tyto hodnoty, jen v praxi (děkuji Randi Buckley za toto rozlišení). Mé hodnoty jsou např. respekt, zvídavost, kreativita, humor, intenzita, autenticita, důvěra, soudnost a vyrovnanost. Když přesně víte, jaké jsou vaše hodnoty, budou pro vás vaše hranice přirozenou „nástavbou“ toho, kým jste. 3. Mějte soucit. Jdete příkladem pro dovednost důležitou pro efektivní komunikaci. Soucit a nastavování hranic jdou ruku v ruce. 4. Cítíte-li frustraci, hněv nebo nenávist, nejste připravená stanovovat hranice. Nejprve zpracujte tyto emoce. Pište o nich (nebo o nich mluvte s někým, kdo vás v nich nebude utvrzovat), dokud nedospějete ke klidu. Nejste totiž frustrovaná tím, co váš protějšek dělá (nebo nedělá), ale tím, že nemáte správně nastavené hranice a nevyřkla jste svou pravdu. 5. Až budete mít jasno (což znamená, že jste převzala zodpovědnost za své rozzlobené pocity), můžete, pokud chcete, přejít k rozhovoru o hranicích. 6. Dokud někdo neporuší vaše hranice, není nutné o nich mluvit. Ani po jejich porušení je nemusíte vašemu protějšku popisovat, ale v zájmu jejich účinnosti proveďte akci, kterou jste si pro tento případ slíbila. 7. Jestliže se rozhodnete promluvit si o hranicích, použijte neutrální tón hlasu. Bude-li vaše komunikace negativně (nebo falešně 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281900
MATKY, DCERY A KOMPLIKOVANÉ VZTAHY
pozitivně) nabitá, může se vytratit její předmět a hranice se zamlží. Procvičujte si mluvení neutrálním hlasem, dokud pro vás nebude přirozené. 8. Nezapomínejte, že se nesnažíte ovládat chování druhé strany. Měníte a přizpůsobujete své vlastní chování v reakci na druhou osobu. 9. Procvičujte si svou novou dovednost s někým, kdo nebude klást velký odpor. Zkusíte si, jaké to je přednést svou žádost. Až budete sebejistější, můžete začít nastavovat hranice i s lidmi, kteří jsou o něco komplikovanější. 10. Buďte odpovědná za svou vlastní komunikaci, ale nezapomínejte, že nejste odpovědná za to, jak ji váš protějšek přijme, jak si ji vysvětlí a jak se potom bude cítit. Vytvořte si jasný a přímý způsob komunikace a dovolte druhé straně, ať se cítí, jak sama chce. 11. Když se druhá strana nezmění a nebude respektovat vaše hranice, neberte si to osobně. Buďte připravená, ochotná a schopná provést změnu ve svém vlastním chování. 12. Procvičujte si nedefenzivní komunikaci (podle Marshalla Rosenberga). Pokud zareagujeme defenzivně, zůstáváme v konfliktním postavení a druhá strana nad námi má navrch:
• Já nejsem… • Já jsem nechtěla… • Jak můžeš něco takového říct… • Proč pořád… • To je šílené… • Nikdy jsem neudělala/neřekla… • Udělala jsem to jen proto, že… 100 Ukázka elektronické knihy