98
Kdyby byla Giuseppina jeho žena a Vincenzo jeho syn a tohle jejich domov. Představuje si dny a noci, děti, které by mohli mít v Bagnaře nebo tady v Palermu. Malý život, skromný, obyčejný, který by jim dal pocit štěstí, nebo aspoň klidu. Ale tohle není život, který mu připadl. Giuseppina je manželka jeho bratra a on je zrádce. Přesně tohle on je: ničema. Zavře oči. Ještě na chviličku k sobě přitiskne ten život, o kterém snil. Pevně ho obejme, než ho nechá jít, a pak sám odejde, aby se ho pokušení nezmocnilo znovu.
Pár dní nato se Mattia vrátí do Marsaly na plachetnici mastra Salvatora. Ignazio jí dal trochu peněz, Giuseppina objetí, které trvalo dlouho. Mattia odplouvá s těžkým srdcem a bolest, kterou cítí, nedokáže zmírnit vůbec nic, ani Vittoriina něha, ani Vincenzovo rozloučení, bezzubý a nesmělý úsměv. Ví, že svého bratra Paola už neuvidí. Ví, že některé rány se nemůžou zhojit, že jejich čas už vypršel.
Nemoc v místnosti je dusivý puch, proti kterému nic nezmůže ani závan vůně citrusových květů zvenčí. Citroník natahuje větve k oknu. Slunce zní hlasem prvních cikád, které mu zpívají ve větvích. Giuseppina ode dveří pozoruje Paolův hrudník, který s námahou stoupá a klesá. Kouše se do rtů. Věci nabraly spád. Ucítí na paži něčí ruku. „Tak jsem tady. Spěchal jsem, co to šlo.“ Ignazio stojí vedle ní, šeptá jí do ucha. „V krámě jsem dal všecko do pořádku. A ostatně je tam Maurizio, zastoupí mě, dokud… to bude třeba.“ Ale Giuseppina ho neposlouchala, Ignazio to vyčte z jejího nepřítomného pohledu. „Při-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281893