98
stala chyba, ne? Nebo jste se rozhodl to udělat už dávno předtím?“ Nerman: „Ne.“ Primer: „OK, takže jste se k tomu odhodlal, když jste se s ní setkal v pátek večer?“ (Ticho) Lundberg: „Kde je teď Emelie?“ Nerman: „Nikdy jsem se s ní nesešel! A nevím, kde je teď! Jste snad oba hluchý?“ Primer: „Nevím, co tím chcete získat, když tady budete sedět a vykládat nám pohádky. My víme, že jste to byl vy. Jak jinak by se vaše sperma dostalo vedle její krve, když jste to nebyl vy? Můžete to vysvětlit?“ Nerman: „Ne.“ Lundberg: „Tohle se nedá odčinit. Když nám ale řeknete, kde Emelie je, může vám to pomoct. Je to pro vás šance udělat správnou věc. Potkal jsem spoustu lidí jako vy, Billy – a všem se ulevilo, když se přiznali.“ Nerman: „Zasranej kreténe.“ Lundberg: „Vyslýchaný ukazuje vyšetřovateli natažený prostředníček, takže si myslím, že si uděláme krátkou přestávku. Dám vám chvíli, abyste si srovnal v hlavě, o čem jsme si povídali, Billy. Výslech byl přerušen v 10:42.“ Policisté dosud dodržují standardní postup, pomyslel si John. Přiměli Billyho, aby popřel, že by byl na místě činu, ještě předtím, než předložili důkaz, který odhalil lež. Když se pak upnul ke své verzi, zatlačili na něho, aby se přiznal, prostřednictvím jemných pobídek a slibů, že se pak bude cítit líp. To, že podezřelý zpočátku svůj čin zapírá, není neobvyklé. Naopak, je to přirozený lidský instinkt. Po letech služby na pozici detektiva z oddělení vražd v New Yorku se u Johna vyvinula určitá skepse vůči podezřelým, kteří se ke všemu přiznali příliš rychle. Obyčejně se jednalo o obětní beránky, kteří se přiznávali ke zločinům jiných. ***
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281867