001-368_patrani po silvestrovi.qxp_Sestava 1 11.08.20 11:08 Stránka 98
Život bat’ovc u° v Singapuru Jaký život mohl vést Silvestr a ostatní baťovci v Singapuru těsně před válkou? Tedy kromě účasti na svatbách a pohřbech, oslavách státních svátků Československa, benefičních sbírkách a víkendového fandění fotbalovému mužstvu „Moraváci“, o kterých už víme řadu podrobností. Tropický Singapur byl pro rodáky z Moravy naprosto jiný svět. Navíc musíme mít na paměti, že firma Baťa sem posílala zejména mladíky, z nichž většina – stejně jako Silvestr – pocházela z venkova. Silvestrovi bylo v době příjezdu do Singapuru devatenáct let, a jak jsme rekonstruovali z knihy zaměstnanců, většině pracovníků přicházejících ze Zlína nebylo víc než třicet. Jak na ně Singapur asi působil? V dobových zlínských novinách jsem třeba našel rozhovor s Karlem Šounem, který byl v Singapuru jako prodejce už roku 1932: „Jinak je to velmi krásné město, zejména evropská obchodní čtvrť. Naproti tomu čínská čtvrť je věrným obrazem Číny […] Singapur je městem dešťů, není téměř dne, aby nebyl pořádný liják. Za rok zde naprší dva metry. Ve městě jsou na to zařízení, místo kanálů, které by nestačily svést všechnu spadlou vodu, mají po stranách ulice otevřené, půl metru široké a metr hluboké stoky, které jsou ovšem v letních měsících pařeništi nečistot a nemocí. Strašné lijáky za doprovodu mohutných bouří trvají celé hodiny. Teplota stále 34 až 35 stupňů i více.“ V textu také poznamenává, že na rozdíl od chaosu jiných orientálních přístavních měst panuje v singapurském přístavu pořádek a pevná disciplína. Na horké, dusné tropické podnebí i hmyz si stěžoval také Josef Kramoliš: „Nesnesitelně vlhké vedro mně vadilo čím dál tím více. V Singapuru se Vám šaty neustále lepí na tělo, prakticky každý den prší a vzápětí začne pražit slunce. Snesitelněji začíná být pouze za večerního chladu. Další potíž mám se zvířaty. Proti dotěrnému hmyzu se zkouším bránit kouřením, ale to moc nepomáhá. Krvežízniví moskyti jsou zde doslova všudypřítomní. V noci sice spím pod sítí, ale nějaký prevít si vždy najde cestu až ke mně. Navíc mi po domě šramotí všelijaká žoužel jako ještěrky a štíři. Moje 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281866
001-368_patrani po silvestrovi.qxp_Sestava 1 11.08.20 11:08 Stránka 99
služebnictvo ovšem ještěrky loví a s chutí pojídá, stejně jako různé hady, kteří nás také občas poctí svou návštěvou.“ V souvislosti s vedrem napsal také do brněnských Lidových novin Emil Marischler v říjnu 1939 humornou glosu o svých potížích se sháněním šortek, bez kterých se v Singapuru není snadné obejít. Emil Marischler pracoval pro Baťu na Dálném východě začátkem 30. let, ale roku 1933 dal po konfliktu s vedením výpověď. Do Singapuru se vrátil začátkem roku 1939 jako pracovník Exportního ústavu. Za ocitování stojí i článek od Viléma Zamary s titulkem „Kéž by si tyto řádky přečetli naši podnikatelé – co říkají našemu exportu v zámoří“, který vyšel v polovině prosince 1938 v týdeníku Zlín. V popisu Singapuru, který si dost možná Silvestr se vzrušením četl v předvečer svého vlastního odjezdu, mimo jiné píše: „Singapur, nebo-li jak mu Angličané říkají – Gibraltar východu –, je pevností také proto, že jako jediné město s přístavem a překladištěm zásobuje na 300 milionů lidí. Nakupují zde velkoobchodníci z Malaye, Burmy, Holandské Indie, Siamu, Indočíny, Britského Bornea a Manily […] Také dnes, kdy Vám píši tento dopis, mají drobné domorodé obchody na High Street, South Bridge Road a North Bridge Road plné ruce práce. Zastavila se tu na celý
Josef Kramoliš (vsedě) a Emil Marischler (v podřepu za autem) na výletě automobilem do Malajska, během kterého museli měnit píchnutou pneumatiku. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281866
001-368_patrani po silvestrovi.qxp_Sestava 1 11.08.20 11:08 Stránka 100
den francouzská loď Aramis na cestě z Hong Kongu a Saigonu do Evropy. Nikdo z cestujících neodolá takové nákupní příležitosti, a tak během několika hodin, které zde loď zůstane zakotvena, se prodá neuvěřitelné množství zboží […] Byl jsem na lodi naproti francouzskému příteli, s nímž jsem se seznámil letos na jaře, když jsem jel do Singapuru […] v kritických říjnových dnech poslal mně ze Saigonu dopis, plný vřelých sympatií ve jménu všech demokraticky smýšlejících Francouzů. Byl jsem mu za jeho projev vděčen také proto, že jsem byl celou dobu beze zpráv z domova […] Do Singapuru jsem přijel budovat export čs. zboží […] Nevzhledné bazary se špinavými plachtovými závěsy, bez výkladů a oken, vydělávají tu stokrát více než velké a elegantní anglické obchodní domy. V těch totiž kupují jen Evropané, a těch je v Singapuru 7 000 […] Československé zboží je zde vyhledáváno pro svou dobrou kvalitu i proto, že není bojkotováno jako zboží japonské.“ Konečně na Silvestrova kolegu a kamaráda Josefa Vyhnálka zapůsobil Singapur po příjezdu takto: „Singapur vypadá jako obrovská zahrada. Celý rok je příroda zelená, některé listy opadávají a druhé zase pučí. Kokosové a olejové palmy pnou se vysoko k obloze a celý rok dávají užitek. Příroda je krásná a v tomto krásném koutku světa žije téměř 1 milion obyvatel. Tři čtvrtiny jsou Číňané, jejichž předchůdci se stěhovali za obchodem z Číny na jih. Malajci před touto kolonizací prchali na Jávu a na Sumatru. Někteří Malajci však přece zůstali v Singapuru a bydlí nyní v tak zvaných kampoňgách. Jsou to domorodé vesnice a živí se většinou lovem ryb. Pro takového Malajce stačí, aby dvakrát týdně se mu zdařil rybolov, aby nakoupil pro rodinu rýži, a potom odpočívá. Někteří Malajci jsou také řidiči taksíků, ale v obchodě je jich málo […] Indové také se stěhovali za prací a za obchodem do Singapůru, který je rozdělen na části, kde obývají různé národnosti. Tak před válkou bylo možné jednu neděli navštívit čtvrť čínskou, po druhé malajskou, indickou a i japonskou.“ V našem rodinném archivu se zachoval jeden jediný dopis od Silvestra. Napsal ho v březnu 1939, tedy krátce po příjezdu do Singapuru. Své první dojmy z exotické země zaznamenal následovně: 100
Ukázka elektronické knihy