Jasně rozeznala slova jako „ta stará ježibaba“ a „vůbec nás neposlouchá“. Dokonce i Kalcifer se přidal k hořekování: „Howle, zbav se jí! Všechny nás zničí!“ Jenže Howl po Michalovu výlevu nářků jenom řekl: „Zabila nějaké pavouky?“ „Jasně že ne!“ odsekla. Celé tělo ji nesnesitelně bolelo. „Jen mě uviděli, pelášili jak o život. Co jsou zač? Nejsou to zakleté dívky, jejichž srdce si nejspíš dáváš k večeři?“ Howl se pousmál. „Jsou to jen obyčejní pavouci,“ odpověděl a zasněně odešel po schodech nahoru. Michal si povzdechl. Odkráčel do spíže a vyštrachal odtud skládací lůžko, slaměnou matraci a pár dek. Věci pak přenesl do klenutého prostoru pod schodištěm. „Tady se vyspíš lip,“ řekl Sofii. „Takže si mě tu Howl nakonec nechá?“ zeptala se Sofie. „Co já vím!“ odpověděl Michal nakvašeně. „Howl nikdy nic neřekne na rovinu. Já tu kdysi bydlel půl roku a ani si mě nevšiml, až pak mě vzal do učení. V posteli se vyspíš lip než v
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281865