Jasně rozeznala slova jako „ta stará ježibaba“ a „vůbec nás neposlouchá“. Dokonce i Kalcifer se přidal k hořekování: „Howle, zbav se jí! Všechny nás zničí!“ Jenže Howl po Michalovu výlevu nářků jenom řekl: „Zabila nějaké pavouky?“ „Jasně že ne!“ odsekla. Celé tělo ji nesnesitelně bolelo. „Jen mě uviděli, pelášili jak o život. Co jsou zač? Nejsou to zakleté dívky, jejichž srdce si nejspíš dáváš k večeři?“ Howl se pousmál. „Jsou to jen obyčejní pavouci,“ odpověděl a zasněně odešel po schodech nahoru. Michal si povzdechl. Odkráčel do spíže a vyštrachal odtud skládací lůžko, slaměnou matraci a pár dek. Věci pak přenesl do klenutého prostoru pod schodištěm. „Tady se vyspíš lip,“ řekl Sofii. „Takže si mě tu Howl nakonec nechá?“ zeptala se Sofie. „Co já vím!“ odpověděl Michal nakvašeně. „Howl nikdy nic neřekne na rovinu. Já tu kdysi bydlel půl roku a ani si mě nevšiml, až pak mě vzal do učení. V posteli se vyspíš lip než v
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281865
křesle.“ „Děkuji ti nastotisíckrát,“ řekla Sofie vděčně. Postel byla rozhodně pohodlnější než křeslo, a kdyby si třeba v noci Kalcifer stěžoval, že má hlad, snadno vstane a přihodí mu polínko. Během několika dalších dnů vysmýčila Sofie zámek odshora dolů. A docela ji to bavilo. Říkala si, že vlastně hledá stopy. Umyla okna, vycídila špinavý dřez a donutila Michala, aby uklidil celý pracovní stůl a police nad ním a ona je mohla krásně vydrhnout. Pak vytáhla všechny věci ze spíže, i ty co visely na trámech, a taky je otřela dočista. Zdálo se jí, že i lebka, kterou v jednom kuse někam přesouvala, už začíná mít stejně útrpný výraz jako Michal. Pak na stropní trám u ohniště připevnila starou deku a přiměla Kalcifera sklonit hlavu, aby mohla vymést komín. Kalciferovi se to ani za mák nelíbilo. Strašlivě se pak rozchechtal, když Sofie zjistila, že po celé místnosti jsou saze a ona bude muset uklízet všechno znova. To byla celá ona. Byla sice neúprosná, ale v práci neměla žádný systém. Jestli ho v něčem měla, pak právě v neúprosnosti, protože si usmyslela, že když v zámku nenechá ani smítko, dříve nebo později musí narazit na skrýš, kde má
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281865
Howl schované ulovené duše nebohých dívek nebo jejich ohryzaná srdéčka. Anebo aspoň něco, co by vneslo světlo do jeho úmluvy s Kalciferem. Za dobrou schovávačku považovala komín, jenže ten strážil Kalcifer. Nebylo v něm nic než tuny sazí, které Sofie odnášela v pytlích na dvorek. I tam by se dalo něco dobře schovat, říkala si. Jakmile se Howl vrátil z cesty domů, Michal s Kalciferem si na Sofii zase stěžovali. Howl jim však vůbec nevěnoval pozornost. A jako by si ani nevšiml, že je doma uklizeno. A jako by ani nezaznamenal, že police ve spíži se prohýbají pod sklenicemi marmelád, pod koláči a saláty. Michal tušil správně, v Přístavišti se brzy roznesly zprávy o Howlově nové posluhovačce. Lidé k nim přicházeli, jenom aby si ji prohlédli. V Přístavišti jí přezdívali paní čarodějová a v Králohradu paní černokněžníková. A jak to tak bývá, drby se brzo donesly až do hlavního města. V Králohradu k nim chodili lépe oblečení občané než v Přístavišti, ale nikdo si nedovolil zaklepat na dveře, aniž by k tomu měl pádný důvod. Sofie pak vždycky na chvíli nechala práce, na
Ukázka elektronické knihy