pohled byl na kříž proti slunci, které se začalo pomalu sklánět k obzoru a nějakým podivným optickým úkazem se stalo, že jsme najednou viděli slunce dvě. Jedno to správné a to druhé se odráželo od mraků a oparu skoro letního večera. I strýc, zapřisáhlý nepřítel kostela, byl naměkko. Jednoduše zázrak. Strýc Roger nemá rád kostely, lépe řečeno církev. V dětství musel chodit ministrovat do kostela v Bourbon l’Archambauld, v kolébce rodiny. Malý městec uprostřed Francie se chlubí mimo jiné tím, že z ní pochází rod francouzských králů. Oblíbenou rodinnou zábavou je pozorovat tvar nosu každého potomka ze strany otce Honzy Ludvíka, a tedy i strejdy, jestli mají bourbonský nos. Ostrý a lehce zahnutý, jako orlí. Nejbourbonštější ze všech nosů je rozhodně nos mémé, a ta určitě s Bourbony nic společného nemá. Anebo řádili opravdu všude… Je to, jako když polovina jihozápadní Francie tvrdí, že pochází z Jindřicha IV. Byl takový sukničkář, že je to pravděpodobné. Strýc se asi v útlém mládí nepohodl s knězem. Nikdy o tom nevyprávěl. V každém případě strýc nemá rád žádného boha a do kostela chodil, jen když potřeboval svíčky na večer při svých cestách v karavanu. Na stavby kostelů samozřejmě pohlíží jako na umělecká díla. Ale taky jako na důkaz toho, že s dobrým marketingem se dá z lidí udělat stádo blbů, kteří budou generace a generace skládat kameny jeden na druhý, aniž by kdy měli jen mizivou naději, že uvidí výsledek. Jeho lenost mu říkala, že to je blbost. Podobné přednášky vedl, když hovořil o katedrálách, které nicméně při svých cestách po Francii všechny navštívil a obdivoval. Ani cynismus dnešní přednášky proti kněžím a církvi a o tom, že v neděli se normálně pracovat nemá, že tím naštveme Boha a podobně, nás ale nedokázal rozhodit a všichni jsme byli upřímně dojati. Myslím, že i on. Byl to hezký den.
[107]
Civade_Provance_vnitrek.indd 107
23.2.2017, 9:51:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281851