pohled byl na kříž proti slunci, které se začalo pomalu sklánět k obzoru a nějakým podivným optickým úkazem se stalo, že jsme najednou viděli slunce dvě. Jedno to správné a to druhé se odráželo od mraků a oparu skoro letního večera. I strýc, zapřisáhlý nepřítel kostela, byl naměkko. Jednoduše zázrak. Strýc Roger nemá rád kostely, lépe řečeno církev. V dětství musel chodit ministrovat do kostela v Bourbon l’Archambauld, v kolébce rodiny. Malý městec uprostřed Francie se chlubí mimo jiné tím, že z ní pochází rod francouzských králů. Oblíbenou rodinnou zábavou je pozorovat tvar nosu každého potomka ze strany otce Honzy Ludvíka, a tedy i strejdy, jestli mají bourbonský nos. Ostrý a lehce zahnutý, jako orlí. Nejbourbonštější ze všech nosů je rozhodně nos mémé, a ta určitě s Bourbony nic společného nemá. Anebo řádili opravdu všude… Je to, jako když polovina jihozápadní Francie tvrdí, že pochází z Jindřicha IV. Byl takový sukničkář, že je to pravděpodobné. Strýc se asi v útlém mládí nepohodl s knězem. Nikdy o tom nevyprávěl. V každém případě strýc nemá rád žádného boha a do kostela chodil, jen když potřeboval svíčky na večer při svých cestách v karavanu. Na stavby kostelů samozřejmě pohlíží jako na umělecká díla. Ale taky jako na důkaz toho, že s dobrým marketingem se dá z lidí udělat stádo blbů, kteří budou generace a generace skládat kameny jeden na druhý, aniž by kdy měli jen mizivou naději, že uvidí výsledek. Jeho lenost mu říkala, že to je blbost. Podobné přednášky vedl, když hovořil o katedrálách, které nicméně při svých cestách po Francii všechny navštívil a obdivoval. Ani cynismus dnešní přednášky proti kněžím a církvi a o tom, že v neděli se normálně pracovat nemá, že tím naštveme Boha a podobně, nás ale nedokázal rozhodit a všichni jsme byli upřímně dojati. Myslím, že i on. Byl to hezký den.
[107]
Civade_Provance_vnitrek.indd 107
23.2.2017, 9:51:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281851
Plešaté myši Letní večery jsou tu kouzelné. Je zase jeden z těch omamných večerů, bez měsíce a s nebem posetým miliony hvězd. Zní to tak fádně, tak obvykle, ale je to pravda. Tělo jako by se odpoutalo od země, hlava se točí v nekonečnu hvězdné procházky. Letní noci jsou zde jako balzám na duši, povznášejí nad pochybnosti, dávají zapomenout na smutek, na vztek, na všechna trápení, která nás mohou tížit. Všechno zmizí, a zůstane jen nezvyklá krása, ticho a vůně jihu. Sedíme na velké toskánské terase. Přitáhli jsme si křesílka až k zábradlí. Rodiče, děti, sestra, její přítel, Claudine, přítelkyně z Belgie, my dva a nepostradatelný pes Toulouse. Užíváme si nočního chladu a počítáme netopýry. Netopýr se ve francouzštině řekne doslova plešatá myš. Tak počítáme plešaté myši, které tu elegantně víří vzduchem a kreslí svým letem podivné obrazce na noční obloze. Ještě před chvílí jsme dole na nádvoří sledovali hezké představení. Odpoledne jsme od Bernarda dovezli fontánu, rozloženou na paletě na kusy jako lego. Dost těžké lego. Tedy na váhu. Zezadu na kamenech byla poznamenaná čísla, a pak už bylo jen na nás si ji poskládat. Teoreticky to nemělo být těžké. Bernard nám udělal fontánu podle mého návrhu. Předpokládali jsme tudíž, že bychom se v tom měli vyznat. Bernard je kameník a vyrábí tradiční kamenné fontány a krby z kamene, který se těží v lomu v Oppède-le-Vieux. Já pro Bernarda kreslím krby a fontány pro jeho klienty a on mi za to dodává tesané kameny na římsy pod střechu, na lemy a obrubníky kilometrů a kilometrů zídek. A na fontánu. Kámen po kameni jsem si ji vykreslila. Konečně tedy přišel ten moment, kdy podpůrnou zeď příjezdové cesty bude zdobit fontána. Přivezli jsme ji už časně odpoledne, ale ani jinak velmi pracovitý tatík se nedokázal odle[108]
Civade_Provance_vnitrek.indd 108
23.2.2017, 9:51:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281851
pit od křesla ve stínu a jít se trápit do žhavého slunce. Po páté hodině odpolední se paprsky přece jen slitovaly nad ubohým obyvatelstvem Provence a trochu zmírnily svůj žár. Přes den bylo víc než čtyřicet i ve stínu a kaple se ukázala být jediné možné útočiště. Všichni jsme tam společně prospali odpoledne. S budováním fontány jsme tedy začali až na sklonku dne, a v jednu po půlnoci bylo hotovo. Je příjemně, skoro chladno a netopýři dál šněrují oblohu v úchvatných smyčkách. Nechali jsme fontánu osvícenou a živě si představujeme, jak v ní brzy poteče voda a bude osvěžovat horký vzduch na nádvoří.
Pořád něco nového … neúnavný kolotoč, proboha, kde jen děti berou stále tolik energie? Ráno vstanou, mažou nahoru k bazénu, tam hop do vody, zase ven, a tak znovu a znovu a znovu, než padnou hlady, přijdou se najíst a opět zmizí k vodě a celé to začne nanovo. Děti mohou pohodlně křičet, skákat, cákat, aniž ruší hosty při siestě. Bazén je naštěstí od domu dostatečně daleko.
Bazén jsme nepostavili, bazén jsme si našli V množství lidí, kteří u nás klepali na bránu na začátku stavby, se našlo i několik, kteří si vzpomněli na detaily. Zámek byl tehdy rozdělen na několik nájemních bytů. Postupně, jak se stav zámku zhoršoval a nikdo si nedělal starosti s opravami, lidé odcházeli a zámek se pomalu, ale jistě rozpadal. Majitelem zámku přibližně od dvacátých až do konce osmdesátých let byla rodina statkářů, měli krávy a rozlehlá pole v okolí. [109]
Civade_Provance_vnitrek.indd 109
Ukázka elektronické knihy
23.2.2017, 9:51:06