23. Dívčin obličej je krásný, přestože má modré a suché rty, přestože jí do těla zaseklo drápy zjevně neskutečně strašné násilí a její oči vyhasly. „To je Klara Kowalská,“ řekne Malin a instinkt ji okamžitě přivede k další myšlence: tohle musí nějak souviset se sebevraždou Josefine Holmbergové, s únosem a výbuchem letadla. Proč by tady jinak našli zavražděnou právě ji, Klaru Kowalskou? Karin Johannisonová se teď zabývá tělem. Přijela sanitka, ale zatím tu, chválabohu, nejsou žádní novináři. Žádný hnusný Daniel Högfeldt. Určitě je doma se svým pitomým miminem a nemá čas v neděli plnit požadavky Correnu. Malin zavolá na Görana Möllera a Zekeho. „Vidíte, kdo to je?“ „Zatraceně,“ uleví si Göran. „Do prdele,“ přidá se Zeke. „Napadá vás totéž co mě?“ Souhlasně přikývnou. „Ale hlavně nesmíme dělat žádné předčasné závěry,“ připomíná Göran. „Taky to může být případ, který s tím dubnovým nemá žádnou souvislost.“ „Jak moc je to pravděpodobné?“ zeptá se Zeke, ale Göran neodpoví. Karin si odkašle a otočí se k nim. „Zatím nedokážu říct, jak přišla o život,“ řekne, aniž spustí oči od těla v lisu. „Ale neleží tady déle než od dnešní noci.“ / 98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281834