Iris dobývá do obálky, rozkládá úředně vyhlížející arch papíru a čte jeho obsah. „Pane bože, to je ze sociálky. Pane bože, oni si nás zařadí do databáze! To je skvělý!“ objala Richarda, až to málem neustál a oba spadli na zem. „Jo, ale může trvat strašně dlouho, než sem k nám přijdou, než si nás prověří a tak,“ řekl Richard. „Hmm,“ zamručela Iris sklesle a zase se posadila schlíple na židli. „Normálně to prý trvá třeba i několik měsíců.“ „A nenormálně?“ podívala se po něm Iris, protože tón, jakým to Richard řekl, znala velmi dobře. „Nenormálně to znamená, že se sem přijdou už zítra podívat,“ řekl Richard v klidu. „Cože?“ zůstala na něj zírat s otevřenými ústy. „No, sociální pracovnice, která to má na starost se jmenuje Ewanová. Rosa Ewanová. Její manžel je Francis Ewan.“ „Francis Ewan?“ „Ano Iris.“ „TEN Francis Ewan? Francis Ewan, který s tebou má kabinet?“ „Ano zlato, přesně ten. Zmínil jsem se mu, že jsme si dali žádost o adopci a on mi dal číslo na jeho ženu Rosu. A až nám tohle přijde,“ zamával Iris před obličejem dopisem, „tak jí mám zavolat.“ „A zavolal jsi jí?“ vyhrkla Iris. „Ano a říkala, že to nezáleží jen na ní, ale že se pokusí s tím trochu hnout. Pak mi volala zpět a zítra přesně ve čtyři přijde a zhodnotí nás, náš dům, všechno.“ „Pane bože,“ vyskočila Iris ze židle tak prudce, až židli povalila na zem a Richarda, kterému skočila kolem krku na zeď.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281809