JULIA JAMESOVÁ
departmentu Přímořské Alpy a vypnul motor. Jediný pohled na Taru zabořenou do pohodlného sedadla spolujezdce mu prozradil, že udělal dobře, když se rozhodl vzít jí do přírody a mimo luxusní čtvrti rozprostírající se bezprostředně nad Středozemním mořem. Tady v kopcích byl božský klid. „Jak se mi tu líbí?“ vydechla okouzleně. „Je tu nádherně, Marku. Kamenná městečka, kterými jsme projížděli, jsem znala jen z fotek a vždycky jsem se chtěla nějakým projít. Ve skutečnosti jsou ještě mnohem půvabnější než na fotkách. Ráda bych si nějaké prohlédla důkladněji.“ Usmál se na ni. „Báječný nápad. Do jednoho městečka opodál jsem tě chtěl vzít na oběd. Máš hlad?“ „Ohromný.“ Marc nastartoval motor a vůz s otevřenou střechou se rozjel klikatou silničkou dolů. O chvíli později už seděli u venkovních stolků před malou rodinnou restaurací na náměstí s kašnou a rozložitým platanem, pod kterým odpočívala velká bíločerná kočka. Zatímco čekali, než jim v kuchyni připraví grilovanou pražmu s dušenou zeleninou, objednal Marc dvě sklenky suchého bílého vína a džbánek s vodou a plátky citronu. „Na co si připijeme?“ zeptal se Marc. Tara zvedla sklenku proti slunci a zadívala se na třpytící se víno. „Na úspěšně zvládnutou práci?“ navrhla. Mark přimhouřil oči. „Na dobré konce,“ řekl. „A na ještě lepší začátky.“ Znamenají něco jeho slova? pomyslela si. Myslí těmi lepšími začátky něco konkrétního? Mohl by tím myslet snad dokonce… Nás dva? Nesmysl. Žádní vy dva neexistuje. Přestaň si dělat naděje jenom proto, že na tebe jeho úsměv působí 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281791