CHARLENE SANDSOVÁ
Dívala se na dva sáčky a nakonec sáhla po garnátech. „Vezmu si tenhle.“ Přikývl, vzal do ruky druhý pytlík a vystoupil. „Támhle je stůl a lavička. Hned u potoka. Tam budu,“ řekl a odcházel. Pak se otočil, jako by ho to zrovna napadlo, a podíval se jí do očí. „Jdeš taky?“ Ona tvrdohlavě seděla v autě a dívala se, jak se Risk usazuje u piknikového stolu. Prostředí i výhled byly nádherné. Slunce svítilo na proudící vodu a na trávu kolem, bylo jasné, že venku je mnohem příjemněji než v autě. Nakonec to vzdala, otevřela dveře a s pytlíkem jídla v ruce přešla ke stolu. Risk neřekl ani slovo. Jedl a užíval si výhled. Otevřela svůj balíček, smíchala si rýži, garnáty a zeleninu a dala se do jídla. Bylo kořeněné a vynikající. Risk se na ni zadíval. „Jsi hlasitý jedlík,“ poznamenal. „Narušuju tvůj klid?“ „V jednom kuse,“ přikývl. „Jak si vybavuju, jsi hlučná i při jiných činnostech.“ Zrudla. Copak ji chce schválně ponižovat? Na tenhle oběd ji doslova unesl, ale urážet se ještě nenechá. Vstala. „Tohle nebyl dobrý nápad.“ „Zatraceně, April. Proč jsi tak přecitlivělá?“ „Protože mluvíš o něčem, na co chci zapomenout,“ pronesla suše. „Velmi dobře víš, že jsem to nemyslel zle.“ „Nic takového nevím,“ odsekla. Pokud ji tím totiž nechtěl ponížit, tak co chtěl? Má snad na tu noc ve srubu krásné vzpomínky? Líbily se mu zvuky, které vydávala, když se s ní miloval? Na tom nezáleží, nic z toho nebylo skutečné. Tenhle podvod a klam se jí vůbec nelíbil; nechtěla s Riskem trávit ani o trochu víc času, než nezbytně musela. „Já jsem tady skončila.“ Vydala se k autu, a když byla na půli cesty, objevil se vedle ní Risk a vzal ji za ruku. Pak k ní přiblížil 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281789
SAMI V DIVOČINĚ
obličej a tiše na ni promluvil. „Neohlížej se, ale sledují nás.“ „Cože? Kde?“ Dotkl se její tváře dlaní. „Na kraji silnice. Fotografují.“ „Ach,“ zašilhala tím směrem. „Kdo to je?“ „Bezpochyby reportéři. Vypadá to, jako bychom se hádali,“ poznamenal. „Však se hádáme.“ „Už ne,“ pronesl tiše, sklonil hlavu a políbil ji na ústa. Ten polibek ji vylekal, ale on ji držel pevně kolem pasu a objímal ji. Rozbušilo se jí srdce. „April,“ zamumlal. „Tohle je důležité pro nás oba.“ Samozřejmě, tohle byla dohoda, kterou spolu uzavřeli. „Dobře.“ Objala ho kolem krku a vklouzla do role snoubenky, líbala ho, jako by pro ni znamenal celý svět. Jen ať si ti lidé fotografují, tahle šaráda bude brzy u konce a ona bude zase moci pokračovat ve svém životě. Risk předváděl skutečnou show a líbal ji mnohem déle, než bylo zapotřebí, a když se konečně od ní odtrhl, těžce dýchal. Stejně jako ona. „Řekla bych, že jsme je přesvědčili,“ vydechla. „Jo,“ odpověděl a očima těkal po její tváři. „Dobrá práce.“ Dobrá práce? Vždyť ho líbala, jak nejlépe uměla! Byla to přinejmenším skvělá práce!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281789
OSMÁ KAPITOLA Další den jela April s Jennou po dálnici z Willow Springs a na háčku nad zadním sedadlem visely v ochranném vaku safírově modré plesové šaty. „Jenno, ani ti nemůžu dost poděkovat, že sis vzala volno a šla se mnou nakupovat.“ „Nemáš zač. Na výroční večeři budeš vypadat skvěle.“ „Díky. Co kdybychom si zajely na oběd? Zvu tě. Vezmu tě kamkoli, kam budeš chtít, kromě Rančera.“ Jenna obrátila oči k nebi. „Dobře, tak co k Italovi?“ „Na to bych měla chuť.“ O chvíli později vstoupily do Italia Ristorante, ale April by nejraději zase hned utekla. „Proboha. Vidíš to, co já?“ V rohovém boxu spolu seděli Shannon a Risk spolu s hrstkou reportérů a kameramanů. Shannon byla celá v černém: džínsy, bomber i kozačky. Rubínově rudé rty měla stejného odstínu jako lak na nehty a působila jako vamp. April by v takovém oblečení vypadala směšně, ale na Shannon bylo skvělé. Netušila, že tady má Risk obědvat a k tomu se Shannon. „Na útěk je už pozdě?“ zeptala se Jenna. „Asi ano,“ povzdechla si April. „Už nás viděli.“ Přiběhl k nim reportér a rychle si je vyfotografoval. Pak jí strčil mikrofon až pod nos. „Přišla jste sem Ukázka elektronické knihy