CHARLENE SANDSOVÁ
Dívala se na dva sáčky a nakonec sáhla po garnátech. „Vezmu si tenhle.“ Přikývl, vzal do ruky druhý pytlík a vystoupil. „Támhle je stůl a lavička. Hned u potoka. Tam budu,“ řekl a odcházel. Pak se otočil, jako by ho to zrovna napadlo, a podíval se jí do očí. „Jdeš taky?“ Ona tvrdohlavě seděla v autě a dívala se, jak se Risk usazuje u piknikového stolu. Prostředí i výhled byly nádherné. Slunce svítilo na proudící vodu a na trávu kolem, bylo jasné, že venku je mnohem příjemněji než v autě. Nakonec to vzdala, otevřela dveře a s pytlíkem jídla v ruce přešla ke stolu. Risk neřekl ani slovo. Jedl a užíval si výhled. Otevřela svůj balíček, smíchala si rýži, garnáty a zeleninu a dala se do jídla. Bylo kořeněné a vynikající. Risk se na ni zadíval. „Jsi hlasitý jedlík,“ poznamenal. „Narušuju tvůj klid?“ „V jednom kuse,“ přikývl. „Jak si vybavuju, jsi hlučná i při jiných činnostech.“ Zrudla. Copak ji chce schválně ponižovat? Na tenhle oběd ji doslova unesl, ale urážet se ještě nenechá. Vstala. „Tohle nebyl dobrý nápad.“ „Zatraceně, April. Proč jsi tak přecitlivělá?“ „Protože mluvíš o něčem, na co chci zapomenout,“ pronesla suše. „Velmi dobře víš, že jsem to nemyslel zle.“ „Nic takového nevím,“ odsekla. Pokud ji tím totiž nechtěl ponížit, tak co chtěl? Má snad na tu noc ve srubu krásné vzpomínky? Líbily se mu zvuky, které vydávala, když se s ní miloval? Na tom nezáleží, nic z toho nebylo skutečné. Tenhle podvod a klam se jí vůbec nelíbil; nechtěla s Riskem trávit ani o trochu víc času, než nezbytně musela. „Já jsem tady skončila.“ Vydala se k autu, a když byla na půli cesty, objevil se vedle ní Risk a vzal ji za ruku. Pak k ní přiblížil 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281789