ANNA DEPALO
Zmocnily se jí silné ruce a zachytily ji, aby se nezapotácela. „Dávej pozor na cestu.“ Sera vzhlédla a pohled jí padl na poslední osobu, kterou by čekala. Jordan. „Nenapadlo by mě, že tady na tebe narazím. Opravdu doslova,“ pravil Jordan, spustil ruce a odstoupil na okraj chodníku. Sera udělala to samé, aby nestála v cestě ostatním chodcům. „Právě jsem byla na návštěvě u postaršího pacienta, který prodělal další operaci.“ Lámala si hlavu, jak pokračovat v rozhovoru, protože ji moc rozptyloval pohled na Jordana. Jako obvykle vypadal až hříšně dobře. „Co tady děláš ty?“ „Spolupracuju s nadací Once upon a Dream. Jdu na dětské oddělení.“ Seře se nepodařilo zakrýt překvapení. „Nechceš tam jít se mnou?“ zeptal se Jordan. Sera se rozhlédla a zjistila, že je sám. Jordanovi zajiskřilo v očích pobavení. „To si myslíš, že mě na každém kroku sledují televizní štáby? Jsem rád, že si je v tomhle případě držím od těla. Děti se rády občas objeví ve zprávách, ale většinou jim nahání zájem veřejnosti strach.“ „Já bych si spíš myslela, že jim nahání strach božský Jordan Serenghetti v jejich nemocničním pokoji.“ Jordan se usmál a kývl hlavou ke vchodu do nemocnice. „Tak pojď a pomoz mi je uklidnit. Máš zvláštní nadání srážet moji hvězdnost.“ Sera se začervenala. „Ano, to máš pravdu.“ Jordan byl zcela uvolněný, na nic si nehrál, nepůsobil ani trochu nafoukaně a Sera si nebyla jistá, jestli to není ještě víc nebezpečné. Její obranný val dostal další trhlinu, když viděla Jordana zapojeného do charitativní činnosti pro nemocné děti. „Tak co tomu říkáš, krásný Anděli? Půjdeš se mnou zpátky?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281751
NENAPRAVITELNÝ SUKNIČKÁŘ
Sera se ani nedokázala rozčílit, že použil nenáviděnou přezdívku. Měla beznadějnou slabost pro potřebné a pro ty, kteří jim pomáhali. Právě proto si zvolila povolání fyzioterapeutky. „Další živé představení před zraky publika? Jak bych mohla odmítnout?“ Jordan se pousmál. „Nebude trvat dlouho, a bude z tebe profík.“ Právě toho se Sera bála. Přesto vykročila společně s Jordanem zpátky k nemocniční budově. Jordan jí položil ruku dolů na záda, aby ji vedl, což v Seře vyvolalo další vlnu horka. Došli až do prvního patra, kde je uvítala doširoka se usmívající zdravotní sestra. Pozdravila Jordana s tak upřímným nadšením, že Seru napadlo, jak často Jordan na tohle oddělení asi chodí. Statná žena středního věku v zdravotní uniformě vytáhla ze skříně u sesterny hokejku. „Děkuju, Elsie,“ řekl Jordan s podmanivým úsměvem a převzal hokejku. „Pro vás úplně všechno, zlato,“ zažertovala Elsie. „Můj manžel ví, že jsem vaše fanynka.“ Jordan zachytil Seřin výraz a zatvářil se rozpačitě. „Zastavil jsem se tady včera, ale nebyl to vhodný okamžik na návštěvu. Elsie byla tak hodná, že mi tady tu hokejku schovala na dnešek.“ O chvilku později je další sestra dovedla chodbou ke dveřím nemocničního pokoje. Sera ustoupila stranou, aby mohl Jordan vejít jako první. Jordan zaklepal a vstoupil dovnitř. Přivítaly ho nadšené pozdravy a volání několika dospělých a jednoho chlapce sedícího na nemocničním lůžku. Sera se zastavila na prahu. Samozřejmě věděla, že je Jordan oblíbený, ale vidět to takhle na vlastní oči bylo něco jiného. V Puck & Shoot měl kolem sebe většinou pravidelné hosty, které nepřekvapovalo, že 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281751
ANNA DEPALO
ho vidí. Zbytek považovala za poblázněné, pitomé holky. Když se však stala svědkem toho, jak se holohlavému vyhublému chlapci na lůžku, nemohlo mu být víc než deset, rozsvítily při pohledu na Jordana oči, vzedmulo se v ní pohnutí. Sera překročila práh a rozhlédla se po přítomných. Dospělí se stále nadšeně usmívali. „Ahoj, Briane. Jak se máš?“ otázal se Jordan nenuceně. Brian se celý rozzářil. „Číslo dvacet šest. Nedokážu uvěřit, že jste přišel.“ Sera pochopila, že dvacet šest je číslo, pod kterým Jordan hraje. Tenhle dres se prodával v obchodech ve Welsdale nejvíc ze všech. „Vždyť jsi mě pozval,“ upozornil Jordan. „Samozřejmě že jsem musel přijít.“ „Máte přece spoustu práce.“ „Ne tolik, abych nenavštívil svého nejvěrnějšího fanouška.“ Brian znejistěl. „Vážně jsem váš nejvěrnější fanoušek?“ „Přál sis, abych přišel.“ Brian se zase usmál od ucha k uchu. „Ano, to je pravda. Jenom jsem nevěřil, že se mi to přání splní.“ Brian a jeho návštěva se hlasitě rozesmáli, Sera podle podoby usoudila, že to jsou patrně Brianovi rodiče. Sera se přistihla, že se také usmívá. Zatracený Jordan Serenghetti. Dohání ji střídavě k šílenství, smutku i dojetí. Je to s ním jako na horské dráze. Sera se během hovoru dospělých dozvěděla, že Brian má dobré vyhlídky na uzdravení. Léčba jeho leukémie je úspěšná a nemoc ustupuje. „Něco pro tebe mám,“ sdělil Jordan Brianovi. „To je ta hokejka pro mě?“ „Jistě. Co by to bylo za návštěvu, kdybych ti nepřinesl dárek na památku? A také ti ji podepíšu.“ 100 Ukázka elektronické knihy