SEDMÁ KAPITOLA Avelyn se snažila nedívat na dav, který se shromáždil na nádvoří. Tak velký dav ale nebylo možné nevidět. Copak se sem seběhli lidé ze širokého okolí, aby viděli, co se s ní stane? Šla se sklopenou hlavou a dívala se na zem. Jedině tam totiž na ní žádný zvědavý obličej nezíral. Elrik jí opět nabídl rámě a vedl ji k hradu. „Hlavu vzhůru. Už je to skoro za vámi. Neudělejte jim tu radost a nedejte na sobě znát, že se bojíte.“ V reakci na jeho slova se narovnala. „Já se nebojím.“ K jejímu překvapení byla chodba před vstupem do velké síně skoro prázdná. Vydechla úlevou. Elrik ji přitáhl k sobě. „Poslouchejte mě, lady Avelyn. Pamatujte, žádný strach. Neplačte, neponižujte se. Král David má pro ženy slabost, ale nesnáší slzy.“ Avelyn k němu vzhlédla. „Zaplať pánbůh, že není vidět, jak se mi třesou nohy.“ Usmál se a ona se najednou cítila bezpečně. „Mluvte přirozeně, bez afektu. Když se vás zeptá, co žádáte, řekněte mu, co chcete. Ne to, co nechcete.“ Avelyn sotva zadržela smích. Kdyby králi Davidovi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281749