Juraj Jánošík a parní templ (Ukázka, strana 99)

Hraběnka mu jemně položila ruku na rameno. „Mimochodem, všiml jste si, že to umělé jezírko má tvar lidské lebky? A ta lebka drží Huygensovu vilu v zubech.“ Vrátili se do hostince ’t Goude Hooft v Haagu. Jánošík hraběnce dopřál, aby se vyspala do krásy. Sám zůstal vzhůru a přemýšlel. Vzbudila se až po poledni. Když otevřela oči, Jánošík právě vážil na lékárenských vážkách stříbrnou minci. „Napojte mě vínem, nakrmte mě jablky, neboť jsem unavená láskou,“ zavrněla z postele. „Pročpak to vážíte, můj drahý?“ „Píseň písní, kapitola dvě, verš pátý. Na stole máte snídani,“ zamumlal Jánošík roztržitě. „Abych zjistil, kolik váží deset tisíc guldenů. Musíme z Huygense vymámit ta logická hradla, ať už to znamená cokoliv. A to dřív, než si pro ně z Londýna přijede Babbage.“ „… A?“ „Jeden gulden váží přibližně 164 grainy. To znamená, že deset tisíc guldenů bude vážit 284 troyské libry. To unesu.“ „Kdybych věděla, že jste tak bohatý, tak byste už dávno bohatý nebyl.“ Jánošík se sarkasticky usmál. „Můj žold velitele osobní gardy uherského palatina je štědrý, ale tak štědrý zase ne.“ „Tak dědkovi ten balíček ukradneme. Rozemarijn nám pomůže a pak se to na ni svede.“ Podíval se na hraběnku, zdali to myslí vážně. Vypadala, že ano. „Že nerozeznáváte dobro od zla, jsem si už zvykl, miláčku. Je to však proto, že jste tak zkažená, nebo naopak nevinná jako Adam s Evou v ráji předtím, než pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, kniha Genesis, kapitola tři, verš šestý? Nejsem si jistý.“ „Dobro i zlo jsou jen slova. Pouhý zvuk lidského hlasu bez významu.“ „Slova jsou skutečnější než tento klamný a pomíjivý svět hmoty, nadto vnímaný omezenými lidskými smysly,“ nesouhlasil Jánošík. „To je věc názoru, ale budiž. Povězte mi tedy jinými slovy, co znamenají slova dobro a zlo.“ – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281738